Článek
A asi jen pár šťastlivců ví, čím bylo čtvrteční zatčení nyní již propuštěného páru údajných "slibotechen" superúplatku, Marka Dalíka (Topolánkova sekretáře) a Jana Večerka (lobbisty), opravdu pádně podloženo. Nelze zůstat na Kořistkově udání, výslechu téhož Kořistky na detektoru lži a svědectvích osob, jimž se týž Kořistka svěřil.
Policie však není povinna vytahovat hned trumfy; ty musí jen plesknout o stůl v pravý čas, vymezený vždy věcně a nikdy politicky. Je na jiných, aby zvažovali, kam toto neuzavřené - a každý den eskalující - dění může pohnout domácí politiku v čase před volbami.
V právním státě vyšetřovací a vyhledávací orgány mají ze zákona pracovat v jakémsi ideálním politickém vakuu, mají být slepé k politice vůbec a k politickým objednávkám zvláště - ne zbůhdarma bývá Spravedlnost sochána bezmála do podoby odsouzence před popravčí četou, totiž s šátkem přes oči. Právě proto se však paradoxně stává, že nudná justiční rutina vyšetřovacích úkonů, zacvaknutí pout a přítmí cel předběžného zadržení, ba i cel vazebních, bezděčně často vletí do samotné politiky. Stalo se znovu.
Myslím, že takřka jediný, kdo z funkčně i jinak dotčených politiků zde zatím neudělal ani jednu chybu, je ministr spravedlnosti, unionista Pavel Němec. V zásadě říká vždy totéž: Nepřísluší mi komentář, a tudíž se zde tyčím hrdě, ve stoji spatném a - bez komentáře. Když si však ministr vnitra František Bublan rozšafně, byť lapidárně povídal s novináři v souvislosti s kauzou o detektoru lži i zlehka o kauze samotné - je to špatně, i kdyby z úst policejního prezidenta Koláře zaslechl věci sebezajímavější. Jistě, voliči to snad ocení...
Úplné no comment nezaznělo ani od premiéra Stanislava Grosse. Byla určitě vtipná a divácky vděčná jeho úvaha, že má-li ODS čisté svědomí, nemusí být nervózní. Tím však ve skutečnosti, mezi řádky, leč zřetelně sdělil voličskému veškerenstvu toto: Protože ODS - jak všichni, vážení televizní diváci, vidíte - nervózní je, čisté svědomí asi nemá.
Copak ale může šéf vládní strany mlčet k drsným útokům opozice jen proto, že je náhodou premiér? Navíc tato podprahová - jakkoliv ojedinělá - sdělení mohou být i žulově pravdivá.
Bohužel však tradičně rozhádanému hejnu potrefených modrých hus umožňují se semknout. A založit kruhovou obranu na takovémto - pro jiný elektorát velmi vděčném - obrazu nepřítele: postup policie je "neadekvátní a vyvolávající podezření, že je politicky motivován blížícími se volbami" (grémium ODS).
I prezident republiky a čestný předseda ODS Václav Klaus se přidal k ohrožené formaci, svému dílu, nad jehož "ztopolánkovatěním" jinak ohrnuje nos. A pozastavil se nad teatrálností zatýkání. "To už je jiná země, než jakou bych si jako prezident přál mít," pravil apokalypticky. Právem?
Jedno modré voličské oko suché nezůstalo. Ba vděčně se i přimhouřilo směrem k lidovci Miroslavu Kalouskovi, šéfovi druhé nejsilnější koaliční strany, který řekl, že způsob zatčení Dalíka s Večerkem byl velmi hrán na efekt - "přičemž by úplně stačilo civilně předat obálku s modrým pruhem". Jedna strana - pro změnu ve znaku s modrým dravcem - to po volbách jistě Kalouskovi nezapomene. Ale neměl taky trochu pravdu?
Možná Mirka Topolánka stáhne vypuklá aféra do hlubin. Ale stranu sotva. Vždyť za pouhých osm měsíců od "sponzorského" listopadu 1997, kdy se k ODS hlásilo necelých deset procent voličů, dostala tehdy ještě Klausova strana ve skutečných volbách skoro třicet procent!
Buď jak buď, nynější Topolánkovy výroky, že je dva roky odposloucháván, že je "pod dohledem" a že v nejnovějším dění bylo u nás potvrzeno fungování grosstapa, jsou strašné. Ani ne tak v tom, že znovu dokládají vysokou kulturu partaje, v níž se nedávno poslanec Ivan Langer vytasil s nápadem na "Modrou šanci pro slušnost" (tak!). Jde také o to, že skutečně dokládají značnou nervozitu. A vnucují vidinu másla na hlavě.
Komu přesně a zda vůbec taje máslo ve vlasech a stéká po obličeji? Klíč k odpovědi na tuto otázku však mohou mít v rukou jedině k tomu příslušné orgány. Pouze a jedině ona Spravedlnost, která ví, že musí zůstat k politice slepá.