Článek
„Už jsem neměla žádné jídlo. V obchodech chyběly potraviny. Nemohla jsem nakrmit Dinu a Kuňu. Ty jsem chtěla zachránit,“ zdůrazňuje žena, pro niž jsou kočky členky rodiny.
Na cestě strávila dlouhých šest dní. Z Kyjeva zamířila nejdříve do Lvova, kde se krátce ukrývala. Potom pokračovala do Mukačeva a dále přes Maďarsko až do České republiky. Na Ukrajině zůstávají její blízcí. Ljuba se vydala za svým synem, který žije a pracuje právě v Plzni. Získala dočasný azyl na ubytovně v malesickém zámku.
Přes 20 tisíc uprchlíků z Ukrajiny má zájem o práci v Česku
„Jsem vděčná. Nic mi tu neschází. Hlavně tady můžu být se svými mazlíčky. Syn je také na ubytovně, k němu bych se nevešla. Ale navštěvuje mě,“ říká.
Ve skromně zařízeném pokoji má Ljuba opravdu jen pár věcí – oblečení, základní potraviny a také dvě ikony, jež si přivezla z rodné země.
„Jednu mi daroval mladší syn, druhou zase kamarádka. Každý den u nich pláču a modlím se za Ukrajinu, aby už válka skončila. Modlím se také za Čechy, protože nám tolik pomáháte,“ líčí žena a jen těžko skrývá dojetí. V těžkých chvílích ji vždycky rozveselí Dina a Kuňa. „Sílu mi dodávají i všichni dobří lidé kolem. Snažím se být statečná,“ uvádí.
„I když jsem byla v důchodu, pořád jsem pracovala. Uklízela jsem. To bych mohla dělat i tady nebo cokoliv jiného,“ přeje si Ljuba, která byla před penzí zaměstnaná ve zbrojovce.
Majitel obchodu na Slovensku zakázal vstup uprchlíkům z Ukrajiny
Není ovšem jedinou seniorkou, jež zůstává v provizorních podmínkách malesického zámku. Objekt je soukromý, aktuálně v něm bydlí asi 100 lidí. „Převažují matky s dětmi. Zorganizovali jsme pro ně humanitární sbírku potravin a oblečení. Pomoc od místních je neskutečná,“ uvedl starosta devátého plzeňského obvodu Aleš Tolar.