Praha je plná rychlokvašených tramvajáků, mohou být nebezpeční

Pro Pražany je možná lepší, že netuší, v jakých jsou rukách, když nastoupí do tramvaje.

Otázka kvality výcviku opět vyplula na povrch po neštěstí na barrandovské estakádě, kde minulý týden tramvaj přejela člověka, aniž by to řidič zaznamenal. Shodou okolností nad tělem, tedy překážkou, projela i školní jízda. Pak teprve instruktor se žákem zastavili a šli se do kolejiště podívat.

„Je to výroba polořidičů. Musíme je zkrátka vyrobit za každou cenu. Nevím, kam to povede,“ řekl řidič tramvaje a předseda odborového sdružení pražských dopraváků Petr Pulec. „Úroveň výcviku šla rapidně dolů,“ přizvukuje i další tramvaják s 18letou praxí a odborář, Vratislav Feigel.

„Noví řidiči jsou nebezpeční sami sobě, svým spolupracovníkům i cestujícím,“ dodal. Shodně považují za vyloučené, aby z dvouapůlměsíčního kurzu vycházeli lidé s papíry na všechny typy tramvají, jak se dnes děje. DP podle nich nebezpečí podceňuje.

„Je to špatné od doby, kdy je šéfem výuky Vladimír Pušman,“ míní Pulec. Pušmanovi se údajně zdála malá úspěšnost kurzů, když oprávnění řídit tramvaj získávalo jen 45 procent absolventů. „Zvýšil ji tím, že snížil požadavky. Dnes některými kurzy projdou všichni,“ řekl Právu zdroj, který si nepřál zveřejnit jméno.

Pušman nařčení odmítá. „Rozsah výuky je stanoven zákonem. Řidiči při praktickém výcviku musejí najezdit minimálně padesát hodin. Je to dostačující, jinak bych to nevedl,“ řekl Právu Pušman. Zkoušky podle něho probíhají před drážním úřadem, a kdyby uchazeč neuměl, oprávnění by prý nezískal.

V nedávné minulosti dělali tramvajáci zkoušky na tehdy nejrozšířenější vozy T3 a s nimi pak jezdili. „Půl roku jsem jezdil s jedním vozem, než mi přiřadili druhý. Pak jsem si mohl udělat zkoušky postupně i na další typy tramvají, naposledy na Porsche,“ řekl Feigel.

Dnešní absolvent výcviku má papíry hned na všechny typy a je vypuštěn do ulic. Navíc se neučí ve speciálně vybavených cvičných vozech, ale normálních linkových. Cvičné jsou jen u již zmiňovaných T3.

„Je to standard používaný všude. To, že máme navíc cvičné vozy T3, je nadstandard,“ míní mluvčí DP Ondřej Pečený. Ve Vídni či Norimberku nic takového neexistuje. Naopak v Bratislavě ale může základní řidičský kurz probíhat jen ve cvičných vozech.

Také poradce generálního ředitele DP Antonín Dub, rovněž tramvaják, má k úrovni výuky výhrady a neustále na ně upozorňuje. „Například výuka nauky o vozidle úplně odpadla,“ konstatoval. Řidiči se v ní mj. dozvěděli o možných závadách a při problémech mohli dispečerům nahlásit, o co asi jde. Nyní musí ke každému problému vyjíždět rychlá rota.

„Stále častěji se stává, že řidič není schopen říct, co se děje, protože neovládá ani základy češtiny,“ uvedl Pulec. DP stále více nabírá lidi z Ukrajiny, kteří při nehodě volají na dispečink a zmůžou se jen na sdělení „tramvaj kaput“. „Profesní čest se kamsi vytratila,“ konstatoval Pulec.