Článek
Redaktor vycházel z usnesení NS, podle kterého usmrcení rdoušením rukou a polštářem za pomocí kolenou a následné bodnutí do srdce oběti nejsou „zvlášť surovým způsobem provedení“ vraždy, a tudíž nepřipadá v úvahu výjimečný trest.
Soud se ohradil vůči titulku „Soud: Škrcení a rána do srdce není brutální vražda” a úvodním pasážím článku s tím, že údajně zpochybňuje rozhodnutí nezávislého senátu trestního kolegia a vyzval redakci Práva „aby napravila pochybení svého redaktora“. Právo pochybení odmítá. [celá zpráva]
Podle Ortmana soudci kritikou překročili všechny meze.
Četl jste jak původní článek redaktora Práva Patrika Biskupa, tak ten sobotní s ostrou kritikou ze strany Nejvyššího soudu. Jaká byla vaše reakce na to, co NS říká?
Rozčílilo mě to. Nejvyšší soud překročil Rubikon. To se prostě nedělá! Nejvyšší soud nemá co přikazovat novinářům a konkrétně deníku Právo, jak má postupovat se svým redaktorem, jak se má omlouvat a jak má postupovat při komentování této kauzy.
Řeknu vám, že tohle bylo v dobách totality, kdy vládnoucí strana přikazovala, jak se má psát. A Nejvyšší soud tady není od toho, aby úkoloval novináře, jak psát mají. Může jen vysvětlovat, ale nikoli kritizovat. Mě rozhodnutí této nejvyšší soudní instance v naší zemi úplně šokovalo.
Viděl jste v původním textu deníku Právo nějakou chybu či neobjektivní zkreslení případu, jak o tom hovoří právě Nejvyšší soud?
Absolutně ne. Není možné, aby novinář měl prosit soudce, polobohy na Olympu, kteří jsou mimochodem smrtelní, o to, jak má postupovat a co má vykládat. Novinář prostě popsal skutek a podle mě měl pravdu. V tom verdiktu Nejvyššího soudu jsou chyby.
| Čtěte také: |
|---|
| Brutality při vraždě bylo Nejvyššímu soudu na výjimečný trest málo. Vysvětluje proč |
| Soud: Škrcení a rána do srdce není brutální vražda. Na výjimečný trest je to prý málo |
Jestliže se NS domnívá, že když poškozená už byla v průběhu vraždy v bezvědomí a nebyla tak vystavena fyzickým útrapám, které byly trýznivé, tak se tomu divím a nevím, co to má znamenat.
Je to v podstatě návod k tomu, že když rychle zabijete, máte deset let. Nejdřív oběť propíchněte a třeba čtyřmi způsoby zavražděte, ale není to trýznivým způsobem. A to je absolutně špatně.
Nejvyšší soud ve svém odůvodnění píše, že použití vícero způsobů usmrcení není zvlášť surový způsob útoku na oběť.
S tím vůbec nesouhlasím. Myslím si, že Ústavní soud bude mít s tou věcí ještě práci a Nejvyšší soud se ještě zapotí, aby svůj výrok obhájil.
Podle mě by bylo na místě, aby předseda NS Pavel Šámal odvolal tiskového mluvčího, který takovýto paskvil vydal a napadl tím vlastně novináře. S tím absolutně nesouhlasím.
Měl by to být naopak Nejvyšší soud, kdo by se měl za tyto své výroky omluvit?
Nejvyšší soud nemá co přikazovat novinářům. Právo na informaci je ústavní právo. A novinář je chráněná osoba, pardon. Jestli to Nejvyšší soud neví, tak ať se to naučí.
Podle mého názoru je to naprosto přemrštěná reakce, vůbec jsem nepochopil její smysl a vůbec nechápu, proč si vybrali váš deník.
Teď by měli být všichni novináři solidární a postavit se za tohoto svého kolegu, který byl napaden Nejvyšším soudem, a nezpochybňovat právo na informace.