Hlavní obsah
Minikoník Emil navštěvuje klienty v domovech seniorů a lidí se stařeckou demencí. Foto: archiv Veroniky Šrankové

Minikoník Emil pomáhá lidem se zdravotními komplikacemi

Nikdy nebude tak slavný jako vítězové Velké pardubické. V běhu jim nemůže konkurovat, protože je menší než německá doga. Místo sedla vyráží do terénu ve speciálních protiskluzových botkách. Ale svojí přátelskou povahou si prý dokáže najít cestu k srdcím pacientů, nad nimiž i lékaři zlomili hůl.

Minikoník Emil navštěvuje klienty v domovech seniorů a lidí se stařeckou demencí. Foto: archiv Veroniky Šrankové
Minikoník Emil pomáhá lidem se zdravotními komplikacemi

Minikoník Emil je v Česku průkopníkem terapie, při níž pacienti s depresí, demencí a lidé se zdravotními komplikacemi zapomínají na své starosti. Výsledkem jeho návštěvy je úsměv na tvářích pacientů.

„Emil je velmi trpělivý. Nechá se česat, hladit, klienti mu zaplétají copánky a připínají sponky. Podařilo se mu rozmluvit lidi, kteří týdny odmítali komunikovat. Je to sice jen minikoník, ale má velké srdce,“ řekl Právu jeho chovatelka Veronika Šranková.

Mnohem častěji se k takové terapii využívají psi, popřípadě kočky. Ne všichni je ale mají rádi. Někteří dají přednost koním. Emil je valach plemene minikoní falabella, které patří k nejmenším zástupcům svého druhu na světě. V kohoutku měří jen 80 centimetrů. Německá doga je tedy asi o deset centimetrů vyšší.

Falabelly však nejsou poníci. Mezi poníky a minikoňmi je rozdíl hlavně v povaze. Poníci jsou svéhlaví a občas špatně zvladatelní. Minikoně mají přátelské povahové rysy velkých koní, což jim umožňuje dosahovat při terapii s nemocnými skvělých výsledků.

Návštěvník seniorů

K nápadu využívat k terapii minikoně přivedla Veroniku Šrankovou vlastní těžká rodinná situace. Před lety jí na rakovinu plic umíral otec, který znal její lásku ke koním. Slíbila mu proto, že mu alespoň do parku léčebny dlouhodobě nemocných bude vodit svého koně, aby se s ním o svoji radost podělila. Otec zemřel, ale nápad zůstal.

Proto si později pořídila Emila, kterého dnes znají klienti domovů pro seniory a zařízení pro lidi se stařeckou demencí od Zlína až po Prahu. „Když jsme začínali, žádné příručky nebyly. Šli jsme tedy metodou pokus omyl,” vysvětluje chovatelka. „Nyní těchto koníků přibývá, což je moc dobře. Jen musíme veřejnost naučit, že i terapie s koňmi má svůj smysl,“ dodává.

Emil před každou návštěvou obouvána kopýtka speciální protiskluzové návleky. Za postrojem má zastrčenou plyšovou ovečku Emilku. Hračka totiž někdy pomáhá lépe navázat kontakt mezi klientem a koníkem.

Za největší ocenění považuje jeho chovatelka to, když Emil probudí některé lidi s demencí z jejich snového světa do reality natolik, že jej pak vyprovázejí na cestě domů.

Minikoník zvládne tři hodinové návštěvy u klientů týdně. Proto jeho chovatelka připravuje na terapii ještě další dva koníky plemene falabella: klisnu Romanu a hřebečka Venouše.

„Asi nejdojemnější bylo zatím poděkování od jisté slečny. Její babička před smrtí už moc nekomunikovala, nikdo si s ní nevěděl rady. Stav se jí krátkodobě zlepšil po návštěvě Emila. Barvitě prý vnučce líčila, jak u ní byl malý černý koník, až tomu slečna nemohla uvěřit. Děkovala za to, že babička přišla na jiné myšlenky,“ vzpomíná Šranková.

A dodává, že zatímco v Evropě je terapie s koňmi spíše novinkou, hodně se jí věnují chovatelé v USA a Kanadě.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků