Článek
Po pátém ročníku medicíny odjela na vlastní pěst do Ugandy. Teta jí nabídla peníze pro tamní lidi v nouzi, když bude mít jistotu, že se dostanou těm, kteří je opravdu potřebují. Odstartoval tak projekt výjezdů lékařů do desítky kilometrů vzdálených vesnic v džungli, za nímž jsou tři medici z Prahy. Za dva roky tak pomohli už téměř osmi tisícům lidí.
„Tři měsíce jsem dobrovolničila v hlavním městě Ugandy Kampale. Domluvené jsem to měla přes jednu spolužačku přímo s místní nemocnicí. Tam jsem zjistila, že ve vzdálených oblastech v džungli často umírají i lidé, kteří se dají velmi lehce vyléčit. Jen kvůli nedostatku léků, nebo že je vůbec neviděl doktor. Pak jsem se dozvěděla o medical outreach – lékařských výjezdech právě do těchto chudých vesnic, kde není desítky kilometrů v dosahu žádný lékař,“ řekla Právu.
„Kolegové mi vyprávěli i o jednom sirotčinci a já si vzpomněla na nabídku tety,“ uvedla Karahutová.
V Japonsku rychle rostou počty nakažených, covid sužuje i sportovce na olympiádě
„Ze sirotčince se vyklubalo spíš komunitní centrum. Bylo tam asi sto dětí, ale i spousta seniorů. Díky finanční podpoře jsem zaplatila do tohoto místa výjezd týmu zdravotníků. Očkovali jsme, podávali tablety na odčervení, vitamíny a základní léky. Vždy ráno už na nás lidé čekali ve frontě,“ popisuje začátek spolku tehdy ještě medička Lenka Karahutová.
„Najednou se i moji přátelé a známí dozvídali, co v Ugandě dělám, a začali mi posílat peníze. A tak výjezdů začalo přibývat,“ doplnila.
Po návratu do ČR Lence, která pochází z Prešova, vzpomínky na tyto lidi a děti, jimž život může zachránit i podání jediné pilulky, nedaly spát. A tak se v roce 2020 rozhodla zaregistrovat spolek EMOTER. Přidali se k ní ještě medici Petr Janota a Tamara Fořtová, kteří dokončují studium medicíny v Praze, pak i dalších deset dobrovolníků z řad budoucích lékařů, ale pak přišel covid.
S covidem přišel hlad
„Pracuji ve strakonické nemocnici na gynekologicko-porodnickém oddělení. I tam jsme samozřejmě měli pozitivně testované rodičky a následně jsme se i měnili v covidové oddělení. Bylo to náročné, fyzicky i psychicky strašné, pro sestry ještě o to víc. Ale pořád to bylo něco jiného, než jsem během pandemie pak zažila v této rozvojové zemi,“ vzpomíná na jaro lékařka.
Tam podle statistik odhadují, že by mohli mít polovinu proočkované populace v roce 2035.
Vakcinovaní jsou vesměs jen zdravotníci, a to jen někteří, a očkují tím, co dostanou darem.
Izrael umožní očkovat proti covidu už děti od pěti let. Ale jen výjimečně
Školy se v Ugandě také uzavřely, ale tam to znamená, že velká část dětí začala hladovět a mnohdy museli kvůli obživě také těžce fyzicky pracovat. Často jim propadlo školné, ve kterém měly zahrnut i oběd, a to bylo někdy jejich jediné jídlo za den.
„Na druhou stranu jsou z covidu tak vyděšení, že všechna nařízení dodržují, což mnohdy nadmíru tvrdě hlídá armáda. Jednou se nám i stalo, že jsme stáli na křižovatce na motorce, jako spousta jiných, občas se tam takhle zaseknete nadlouho, a všechny nás obešel pán, jehož prací bylo všem nakapat dezinfekci na ruce,“ popsala dodržování nařízení afrického státu lékařka.
Karahutová a její čeští kolegové pracují jako dobrovolníci. Peníze shánějí, aby mohli zaplatit deseti místním zdravotníkům, kteří s nimi spolupracují na výjezdech. Získali už podporu českého ministerstva zahraničních věcí a finanční dary schraňují na transparentním účtu 2901888915/2010.