Hlavní obsah

Konečné slovo mají voliči, ne soudy, vzkazují právníci

Právo, Jan Rovenský

V souvislosti se žalobami na ČSSD vyvstávají otázky, zda by soud mohl zamezit kandidatury soc. dem. v krajích. Právem oslovení odborníci se ale shodují, že větší právní sílu než domnělé křivdy řešené u soudů má rozhodnutí voličů u uren.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Ilustrační foto

Článek

Do karet stěžovatelům zdánlivě hraje nález Ústavního soudu (ÚS) z prosince 2011, podle něhož demokracie musí fungovat i ve stranách a při rozhodování partajních orgánů.

„Podstatou nálezu ale není, že se lze soudit o každou prkotinu, ale že by muselo jít o skutečný zásah do demokratických principů strany,“ vysvětlila včera Právu nynější senátorka a někdejší členka ÚS Eliška Wagnerová, která za verdiktem stála.

Advokátka a bývalá politička Hana Marvanová také tvrdí, že nález ÚS je třeba ctít, ale že důležitá je intenzita porušení pravidel.

„Muselo by jít o mimořádný zásah. Představa, že se u soudů vyřizují běžné vnitrostranické spory jen proto, že je někdo nespokojený, je podivná,“ řekla Právu s tím, že by soud například mohl kandidátku stejně jen zrušit, nikoli vytvořit. Marvanová však připustila, že předběžné opatření by i v krajním případě mohlo zamezit ČSSD, aby kandidovala v určitém kraji.

„Soud by ale nárok jednotlivců musel poměřovat s aktivním volebním právem lidí v příslušném kraji, kteří by přišli o možnost hlasovat pro stranu, kterou chtějí. A to by mohlo deformovat výsledky voleb,“ dodala.

Nikdo nemá nárok

Bývalý předseda sněmovního ústavně-právního výboru Stanislav Polčák (STAN) tvrdí, že se v případu kolem kandidátek ČSSD slučují dvě věci. „Právo sdružovat je dáno ústavou, ale kandidatura není věc nároková, nýbrž je to otázka výběru ve stranách. Lze ještě pochopit neshody kvůli stanovám, ale nikdo nemá nárok být na kandidátce,“ řekl Právu.

Polčák varoval před rozšiřováním právního formalismu a pozitivismu. „Jakkoli jsou nynější problémy ČSSD vzkazem pro voliče, tak zrušení kandidátky by byl neuvěřitelný zásah soudní moci do volné soutěže politických stran,“ doplnil.

Také jeho předchůdce ve sněmovní funkci Marek Benda (ODS) si myslí, že by justice neměla zasahovat do vnitřního života stran.

Samotné členství ve straně není rozhodující, zda někdo může kandidovat. Soud by případně mohl zrušit platnost usnesení stranických orgánů o vyloučení, ale takové rozhodnutí nemůže mít vliv na mandát poslance. Ten je dán vůlí vyjádřenou voliči ve volbách.
ústavní právník Jan Wintr

„Soudní moc má tendenci se rozrůstat do oblastí, které jsme předpokládali, že jsou samosprávné. Teoreticky by to mohlo vést k tomu, že by soc. dem. nemohla postavit kandidátku, ale potom něco takového napravit by bylo zhola nemožné,“ uvedl.

Právem oslovení ústavní právníci také nepovažují za pravděpodobné, že by soud zarazil kandidátky soc. dem. v některých regionech.

Stejně podle nich neohrozí mandáty poslanců případné rozhodnutí soudu, že někdo byl ze strany vyloučen neprávem.

„Samotné členství ve straně není rozhodující, zda někdo může kandidovat. Soud by případně mohl zrušit platnost usnesení stranických orgánů o vyloučení, ale takové rozhodnutí nemůže mít vliv na mandát poslance. Ten je dán vůlí vyjádřenou voliči ve volbách,“ řekl Právu ústavní právník Jan Wintr.

Podobného názoru je i jeho kolega Jan Kudrna. „Případné soudní rozhodnutí už bude přebité volbami, tedy vůlí lidu. Lze to připodobnit k tomu, že kdyby byl prezident odsouzen pro velezradu a mezitím, než by se mu podařilo sehnat důkazy o nevině, bude zvolena nová hlava státu, tak to neznamená, že svůj mandát získá zpět,“ vysvětlil.

Kandidátky nerušit

Wintr ani Kudrna se také nedomnívají, že by soudy měly rušit kandidátky. „Nedokážu a ani si nechci představit, že by stát bránil jakékoli straně se ucházet o hlasy. Nález ÚS osobně považuji za určité vybočení, protože se procedury uvnitř stran těžko kontrolují. Posuzovalo by se tvrzení proti tvrzení. Někde se to prostě zastavit musí,“ řekl Kudrna.

Ústavní právník Jan Kysela Právu řekl, že velmi pravděpodobně bude vždy někdo ve volbách nespokojený a bude cítit nespravedlnost, zároveň ale zapochyboval, že by soudy měly rozhodovat o kandidátkách.

„Pakliže to připustíme, tak těžko najdeme v zákoně o volbách možnost, aby v případě, kdy má jedna strana problém s krajskou kandidátkou, se volby pozdržely. To by pak třeba neproběhly volby kvůli problémům v Balbínově poetické straně,“ řekl.

Podle ústavního právníka Václava Pavlíčka se někteří politici pokoušejí vnášet soudní moc do politických procesů, kdo a kde bude kandidovat, ačkoli by to mělo zůstat stranickou záležitostí.

„Za chvíli by pak soudní moc nahrazovala politické rozhodování, které je podle ústavy odděleno od státu. Každý má případně možnost si sám stranu založit a kandidovat. Mělo by se dbát, aby v partajích nebyly diktátorské principy nebo úplatkářství, ale neměla by se soudně přezkoumávat rozhodnutí stranického orgánu. Ve finále to jsou občané, kdo rozhodne ve volbách o tom, kdo se stane poslancem,“ řekl Pavlíček.

Soud řešil i prezidentské volby

Soudní zásahy do voleb v Česku jsou neobvyklé, ale několik jich v minulosti už bylo. Kromě zrušení voleb Ústavním soudem v roce 2009 kvůli stížnosti poslance Miloše Melčáka ÚS v roce 1999 naopak zrušil verdikt Nejvyššího soudu. Ten tehdy označil za neplatné zvolení senátorky ODS Dagmar Lastovecké.

Většinou se ale soudy držely dál od zasahování do výsledků. Bylo tomu tak například v letošní prezidentské volbě, kdy Nejvyšší správní soud nevyhověl žádné ze 109 volebních stížností, i když připustil, že některé výroky ze strany Miloše Zemana a jeho týmu se mohly jevit jako demagogické a lživé.

Podle soudu ale fauly nebyly takové, aby ovlivnily volby.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám