Hlavní obsah

Kalousek: Zeman baží po moci, Babiš to bude mít těžké

Právo, Oldřich Danda

Podle předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Miroslava Kalouska hnutí ANO má po výrazném vítězství právo vládnout, ale strany, které ho podpoří, legitimizují kumulaci moci, jež škodí české demokracii. Řekl to v rozhovoru pro deník Právo.

Foto: Novinky

Miroslav Kalousek

Článek

ANO začalo připouštět předčasné volby, když se mu nepodaří ve druhém kole získat důvěru. Hlasovali byste pro rozpuštění Sněmovny?

Předčasné volby jsou nejzazší řešení. Pokud k tomu dojde, tak to bude selhání hlavně hnutí ANO. Umím si představit patovou situaci dvou bloků sto na sto, ale teď je tu spousta variant většinových vlád či menšinové vlády s deklarovanou podporou.

ANO má právo vládnout, vyhrálo o parník. Mělo by ale jasně říci, s kým a za jakých podmínek bude vládnout. Zatím jsme se dozvěděli jen to, že Andrej Babiš chce vládnout sám a podpořit ho mají všichni, a kdo ho podporovat nechce, tak mu rozkopává bábovičky. Tak se jednání o většinové vládě nevedou.

Proč ne? Když mu to toleruje prezident. Teď už nechce ani 101 podpisů.

Pan prezident toleruje leckomu leccos.

Myslíte, že to tak bude pokračovat, když už Zeman nepotřebuje Babišovu podporu pro své znovuzvolení? Nehodí ho prezident přes palubu?

Protože už nejsem předseda strany, tak si mohu dovolit spekulaci, která mi nepřísluší. O tom, že Miloš Zeman využije současné situace, aby získal co největší vliv na vládní moc, po které baží, o tom nepochybuji ani trochu. Stejně jako o tom, že z něj bude mít Andrej Babiš těžké spaní. Protože oba tito pánové respektují pouze sami sebe. Bohužel, Miloš Zeman nebude prosazovat zájmy ČR, ale pouze své osobní zájmy a zájmy svých milců. Takže to není nic, z čeho bych se radoval.

Všichni jsme si přáli na Hradě změnu, ale Miloš Zeman měl výraznou podporu komunistů, SPD i hnutí ANO

A hlasovali byste pro rozpuštění Sněmovny?

Ústava předpokládá, že mají být tři pokusy, a měla by se dodržet. Když nebude úspěšný druhý pokus, tak se mě zeptejte, jak se k tomu postavíme.

To může znamenat, že se jich bojíte, protože vás podle průzkumů nepodporuje už ani pět procent voličů.

Nebojíme. Pokud by byly na podzim, tak bychom asi nezvítězili, ale pochybuji, že bychom se do Sněmovny nedostali.

Překvapilo vás, že Miloš Zeman porazil Jiřího Drahoše?

Nepřekvapilo. Já jsem se toho obával. Všichni jsme si přáli na Hradě změnu, ale Miloš Zeman měl výraznou podporu komunistů, SPD i hnutí ANO. Ti mají výraznou většinu ve Sněmovně a časová prodleva mezi volbami do Sněmovny a prezidentskými nebyla taková, aby se mohla nálada voličů změnit.

Voliči Jiřího Drahoše mají silnou povolební kocovinu zesílenou tím, že už je to podruhé, protože prohru zažili poprvé před pěti lety s Karlem Schwarzenbergem. Máte to stejně?

Kupodivu ne. Karel Schwarzenberg byl můj favorit a přál jsem si ho na Hradě. Pana profesora Drahoše jsem podporoval mezi prvním a druhým kolem a volil jsem ho, volili ho všichni mí známí a moje rodina, ale nebyl mým jednoznačným favoritem. Také myslím, že označovat 2,7 miliónu voličů za drahošovský tábor není přesné. Pan profesor Drahoš – a tím nechci nijak snižovat jeho výkon a odvahu do toho jít – prostě vyhrál konkurz na Antizemana a 2,7 miliónu voličů šlo volit změnu na Hradě, aby tam dál nebyl Miloš Zeman. Proto si myslím, že za panem profesorem žádná velká politická síla de facto není, ale v tu chvíli jako vítěz konkurzu na Antizemana měl za sebou téměř polovinu společnosti. Bohužel to nestačilo.

Po volbě jste napsal, že zhasla šance na změnu. Jakou změnu jste čekal od Drahoše?

K urnám šlo 2,7 miliónu lidí volit prezidenta, který by nezpochybňoval naše spojenecké závazky k Evropské unii a NATO, prezidenta, který by ctil ústavu a ústavní zvyklosti, prezidenta, který by nelezl do zadnice Rusům a Číňanům. To všechno jsme si slibovali od budoucího prezidenta Drahoše. Možná že bychom byli zklamáni. To já nevím, ale v každém případě to byla naděje. U pana prezidenta Zemana je zcela jasné, že se nezmění nic.

Nemyslíte, že voliči dali jasně najevo, že chtějí, aby vládl Babiš, jak jim slíbil Zeman?

To je otázka spíše pro sociologa než pro aktivního politika, který vidí ve vládnutí Andreje Babiše zásadní riziko zdvojené právě tím, že je tu mocenský pakt Zeman–Babiš. Jsem sice pravicový politik, ale dnes ten politický souboj vidím spíš než na ose levice–pravice, na ose Západ–Východ.

Je potřeba mít stále na paměti, že takoví echt pravičáci a echt levičáci se dokážou shodnout na Východě, zatímco zbytek by si přál Západ. A já jsem přesvědčen, že prosperita, budoucnost, svoboda mých dětí a vnuků je na Západě. Léta jsem si naivně myslel, že už je dávno rozhodnuto, že patříme na Západ, ale několik posledních let se přesvědčuji, že nás čeká usilovný zápas. Protože vedle sofistikované kremelské propagandy je tu nesmírně silná pátá kolona – od Hradu přes vládu, parlament až po řadu médií a nejrůznější občanská uskupení.

Proti referendu o vystoupení budu vždy, protože důsledky by byly dalekosáhlé

Ale na obou frontách silně prohráváte. Hnutí ANO vyhrálo volby tvrzením, že levice a pravice jsou nepodstatné, protože stačí makat pro voliče. A na mezinárodní frontě vám Babiš vzal vítr z plachet taky, protože jasně říká, že mimo EU a NATO pro nás není místo. Jak chcete získat své voliče zpět?

Jedna věc je, co lidé říkají, druhá věc je, co dělají. U Andreje Babiše nelze hodnotit to, co říká, protože oba víme, že třikrát za týden řekne něco úplně jiného a nedělá mu problém protiřečit si v jedné jediné větě.

Mocenský tandem Zeman–Babiš z mého pohledu zcela jistě nezajišťuje perspektivu jasného směřování ČR na Západ. A to, že má Babiš mnohem lepší propagandu než kdokoliv z nás, je prostě pravda, protože má na to neskutečně víc prostředků. Ale to, že má někdo lepší propagandu, ještě neznamená, že má pravdu.

Jak chcete proti tomu bojovat?

Slovem. Nic jiného nemáme. Budeme se ho snažit používat nejefektivnějším způsobem. Budeme principiální opoziční stranou, ale ne stranou nulové tolerance. Je řada věcí, které si umíme představit, že vládě podpoříme. Zdůrazňuji, vládě s důvěrou. Vláda bez důvěry by žádná dalekosáhlá rozhodnutí dělat neměla.

Jsme stranou konzervativní a pravicovou, tak budeme předkládat vlastní alternativy v oblasti regulací a přerozdělování. Já teď např. předložím zásadní pozměňující návrhy k daňovému řádu, který se sice tváří jako prostá evropská novela, ale vládní návrh nad rámec nařízení Evropské komise chce opět prolomit mlčenlivost u řady subjektů vůči Finanční správě. Opět chce větší pravomoci pro Finanční správu a méně svobody pro každého daňového poplatníka. To jsou věci, se kterými budeme zápasit.

Voliče ale zajímají jiná témata, která jsou vám vzdálena. Jak se postavíte např. k referendu?

Otázka referenda nám není vzdálena, naopak je to téma číslo jedna. Můžete si přečíst celou řadu studií o hybridní internetové válce, kterou vede Ruská federace ve všech zemích, kde chce získat větší vliv. Nutno smeknout před jejich pragmatickou racionální úvahou – tanky jsou drahé a překonané. Daleko lepší je svádět zápas o naši vlastní mysl, vést sofistikovanou válku na internetu a ve sdělovacích prostředcích a pak si prostřednictvím páté kolony prosadit referendum. A mají nás bez jediného výstřelu.

To je přece daleko lepší strategie než sem poslat první ukrajinský front. A kdo si nechce uvědomit, že se toto děje, tak riskuje budoucnost svých dětí.

A referendum?

Referendum je hodně dobrý nástroj komunální politiky. Když se mají občané rozhodnout, jestli chtějí, nebo nechtějí zdravotní středisko nebo plaveckých stadión. To je něco z mé bezprostřední životní zkušenosti, co si umím představit, a umím si představit i důsledky toho ano i toho ne. Ale ve velmi komplikovaných situacích, jako je například vystoupení z NATO nebo z EU, není možné, aby

každý člověk, který má svoji práci a od rána do večera se musí věnovat svým vlastním problémům, si o tom udělal jiný názor než takový, kterého velmi umně zmanipuluje mediální propaganda.

Z tohoto hlediska my pro obecné referendum nejsme. Úplně neodmítáme referendum na celostátní úrovni, ale musí to být vždy speciální referendum na dané téma a s jasně stanovenou otázkou. Nikoliv obecné referendum, kdy si sami vyhlašovatelé stanovují téma i otázku.

Známým případem je velikonoční příběh, kdy Pilát Pontský vyhlásil referendum, zda má být propuštěn Ježíš Kristus, nebo zločinec Bar Raban. Víme, jak to dopadlo. A já taková referenda nechci.

Když jsme vstupovali do Evropské unie, tak jste s referendem problém neměl.

Pochopitelně. Tehdy to byl speciální ústavní zákon a byl zcela namístě. Vstupem do EU jsme odevzdávali část našich státních pravomocí do společného centra EU. Kdyby tenkrát občané vstup odmítli, tak bych to považoval za strašnou chybu, ale nedalo by se nic dělat.

Proti referendu o vystoupení budu vždy, protože důsledky by byly dalekosáhlé. Ztratili bychom přístup k volnému trhu, a kdybychom si poté chtěli vyjednat volný vstup do evropského hospodářského prostoru, tak bychom museli stejně akceptovat evropskou legislativu, která by se ale dohadovala bez nás. To postihne Británii, a my nejsme Británie, s námi by se tak nemazali.

V našem případě by si jistě spousta zemí řekla, že tím Unie posílila. Referendum by byl naprosto nesmyslný hazard s budoucností našich potomků. Budeme tomu chtít zabránit za každou cenu.

Celý rozhovor s Miroslavem Kalouskem najdete v sobotním vydání deníku Právo.

Reklama

Výběr článků

Načítám