Hlavní obsah

Blažek: Šance soudit ruské válečné zločince tu určitě je

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek (ODS) věří, že se podaří dostat válečné zločince z konfliktu na Ukrajině před soud, ať už český, nebo mezinárodní v Haagu. Ale bude to podle něj trvat možná roky.

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek při rozhovoru pro deník Právo.

Článek

Byl jste teď s pražskou vrchní státní zástupkyní Lenkou Bradáčovou u Mezinárodního trestního soudu v Haagu (ICC). Proč?

Abychom zjistili, jaké postupy chystají (anebo nechystají) mezinárodní právní a zejména soudní orgány ve věci válečných zločinů páchaných na Ukrajině. Informovali jsme je, že náš stát je velmi připraven podílet se především na přípravném řízení, tedy na shromažďování důkazů.

Důvodem je skutečnost, že na našem území je spousta uprchlíků, kteří si jednak leccos pamatují, leccos viděli a mají i různé záznamy. Samozřejmě hrozí riziko, že čím později se důkazy shromáždí, tím bude slabší paměť anebo budou záznamy vymazány.

Máte informace o konkrétních případech těchto zločinů, které už česká policie a státní zástupci zaznamenali a zdokumentovali?

Už se ty důkazy shromažďují. Bude to trvat delší dobu, ale ať veřejnost nemá představu, že naši policisté jsou na Ukrajině a vykopávají masové hroby. Tak to není, na to nemají ani jurisdikci.

Z Česka už odešlo 140 tisíc uprchlíků, 200 tisíc zůstává

Domácí

Ale máme jurisdikci, abychom důkazy shromažďovali. A buď zjištěné válečné zločiny za určitých okolností stíhali sami, nebo je shromáždili a předali orgánům na mezinárodní úrovni. Tam teď ještě není úplně jasné, který orgán by to případně mohl soudit.

Už máte konkrétní případy?

Mám pouze povšechné informace. Shromažďují je státní zástupci. Podepsal jsem změnu vnitřního předpisu státního zastupitelství. Lenka Bradáčová byla pověřena se touto věcí zabývat a v uvozovkách jí velet.

Kolik myslíte, že těch případů bude?

Mám obavu, že shromáždíme víc než desítky případů. Ale nedá se odhadnout, co budou soudit české soudy a co mezinárodní. Teď se opravdu soustřeďme na shromažďování důkazů, ty „zakonzervujme“ a mějme je připravené pro soudní procesy, ať už proběhnou kdekoli.

Nikdo nepočítal s tím, že se dožijeme takhle krvavé války na území Evropy, kterou budeme muset právně řešit

Ono totiž není vůbec jisté, že Mezinárodní trestní soud v Haagu bude tím, který se věcí bude zabývat. Variant je víc. Může být klidně zřízen soud pro jednu oblast válečných zločinů spáchaných na Ukrajině, protože jak nám vysvětloval prezident ICC (Piotr Hofmańský), oni se nezabývají pouze Ukrajinou.

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek při rozhovoru pro deník Právo

Jedinečná už je snaha dokumentovat válku, která právě teď probíhá. To tu nikdy nebylo, protože vždy se shromažďovaly důkazy až poté. Když se shromažďují už teď, tak se musí strašně dbát na to, aby důkazy byly pořizovány procesně správným způsobem, aby je pak nemohla obhajoba případných obviněných či obžalovaných velmi jednoduše rozmetat.

Jste osobně spíš pro to, aby válečné zločiny na Ukrajině vyšetřovala každá země zvlášť?

V této fázi spíše ano. Ale neznamená to, že když vzniknou společné týmy, že se zbortí svět a že se tím pokazí proces. Připadá mi teď výhodnější, když si to bude dělat každý stát sám.

Mimochodem i proto, že se zatím nepřipojují západní země. Třeba Německo a Francie to také dělají samy. A když potom budeme chtít nějaký mezinárodní soud, tak ten asi nevznikne na přání České republiky a Litvy, neobejdeme se bez politického rozhodnutí mocností a velmocí.

Jako důkaz ruské brutality poslouží i masové hroby, míní česká žalobkyně

Válka na Ukrajině

Nikdo nepočítal s tím, že se dožijeme takhle krvavé války na území Evropy, kterou budeme muset právně řešit. Bude se to muset všechno rozmýšlet a připravit, což bude trvat nějakou dobu. Ale největší chyba by byla, kdybychom nedělali nic.

Možná se budeme divit, koho všeho bude Rusko za pár let vydávat k mezinárodnímu soudu

Je šance dostat k případnému soudu nějaké ruské válečné zločince?

Je. Vezměte si Srbsko, kde se úplně jinak vyvinuly politické poměry, a možná se budeme divit, koho všeho bude Rusko za pár let vydávat. Proto je potřeba mít důkazy, abychom řekli, že chceme k vydání konkrétního člověka, protože je důvodně podezřelý z toho a toho. Bude to za dlouho, ale bude to. Ale znovu dávám jako příklad Srbsko.

Kdyby někdo před dvaceti lety řekl, že Srbsko vydá (bývalého prezidenta Slobodana) Miloševiće, tak bychom se smáli. Byl v Haagu před tribunálem? Byl. Totéž se týká Ratka Mladiće (bývalého šéfa srbské armády) a některých dalších. Znělo to jako pohádka a nakonec u soudu v Haagu byli.

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek při rozhovoru pro deník Právo

Má to hlavně i preventivní povahu. Ti, co dnes páchají na Ukrajině válečné zločiny, musejí vědět, že svět vše sleduje a že je hodlá stíhat. Kdybychom na to rezignovali, tak by to znamenalo, že je to vlastně dovoleno. A to nesmí být dovoleno! Pachatelé to vědí, stejně jako to věděli nacističtí pohlaváři již v průběhu druhé světové války, že je mezinárodní dohoda o tom, aby byli postaveni před soud.

Máte poznatky o tom, že by se děly válečné zločiny jen vůči Ukrajincům, nebo i opačně také z jejich strany?

Obecně musím říct, že vždycky ve všech konfliktech je předpoklad, že těch či oněch válečných zločinů se dopouštějí většinou obě strany, s výjimkou například zločinu agrese, který nepochybně, pokud ho někdo spáchal, tak jen Rusko.

Ale jestliže jde o trestné činy jednotlivých vojáků, velitelů a podobně, lze předpokládat, že to nebude omezeno pouze na jednu stranu konfliktu. Tak tomu bohužel nikdy nebylo.

Státní úřady řeší zabavování a zmrazení majetku ruských oligarchů. Jak je to v ČR právně nastaveno?

Jsme připraveni na sankce, protože máme speciální sankční zákon. Jsme připraveni na boj proti teroristům, na což máme také zvláštní zákon včetně určitých sankcí majetkového charakteru. Ale nejsme připraveni na nějaké vyvlastňování majetku té či oné osoby, kterou označíme. Náš právní řád dovoluje vyvlastnění pouze za náhradu, což je jasně dáno v Ústavě.

Vůbec se nepočítalo s tím, že dojde k této situaci, kdy se bude něco zabavovat občanům jiného státu. Když to zjednoduším, státy měly možnost nedovolit občanům některých zemí, aby u nich nabývali nějaký majetek. Ale jsme v Evropě v liberálním právním prostředí, které není úplně připraveno na tuto situaci, na kterou se mě ptáte. Takže shrnuto, náš právní řád na to není připraven.

Prokurátoři ukážou prstem na sedm Rusů. Tři z nich jsou piloti

Válka na Ukrajině

Ale to úplně podstatné je, že to nemůže být tak, že kdo je Rus, ten u nás přijde o majetek. Jsou dané jasné sankční seznamy. Pak vzniká otázka, které další ruské občany je vůbec možno sankcionovat, anebo jim dokonce něco zkonfiskovat. Nejsem si jistý, jak se bez pochybností pozná, na které straně ten Rus stojí.

Už byl jednomu z ruských podnikatelů zabaven hotel v Mariánských Lázních…

To je ten problém. Hotely jsou zatím jen sankčně zmrazeny, ale pořád to má stejného vlastníka. Sice mu teď neplyne nějaký zisk, ale to je všechno. Není žádný mechanismus, jak ho o to vlastnictví legálně připravit. Vyvlastnit to podle mého názoru nejde, maximálně jen zmrazit.

Jediný orgán, který se tím zatím zabývá, je Finanční analytický úřad (FAÚ), protože orgány činné v trestním řízení k tomu mohou přistoupit pouze na základě konkrétního rozhodnutí soudu při spáchání nějakého trestného činu jako součást trestu. Ale ne že si najednou řekneme, že ten a ten Rus byl viděn s Putinem a že je jednoduché mu zabavit majetek, který tady legálně pořídil.

A když je někdo na sankčním seznamu Evropské unie?

Dostáváme se do režimu nikoli trestněprávního, ale sankčního, který máme upraven. Takže když se Evropská unie rozhodla vyjmenovat stovky občanů Ruska, že se přistoupí k jejich sankcím, tak je to i u nás zcela legální. Ale není to trest. Je to v zásadě politické opatření.

Osobně ale nejsem přítelem nějakého vyvlastňování a varoval bych před tím to masově zavádět. A jsem v tomto ohledu skeptický i pro budoucnost. Musíme dbát na to, aby budoucí nabyvatel majetku, ať už stát, či někdo jiný, měl právní jistotu, že bylo všechno legálně provedeno, jinak se ty spory potáhnou řadu let.

Blažek odmítl vydat Ukrajince ke stíhání do Ruska

Domácí

Typický je náš spor s Lichtenštejnskem, který trvá od konce druhé světové války, tedy 77 let. Dodnes stát i někteří soukromí vlastníci nemají úplnou právní jistotu, že je majetek opravdu jejich. Taková situace nesmí nastat. Jedna z debat na evropské úrovni určitě bude, zda EU je schopná přijmout nějaký jednotný postoj a přístup v těchto věcech, protože zatím neexistuje.

Jak se díváte na to, že se nyní prověřují a stíhají trestné činy související se schvalováním ruské invaze?

Je to věc velmi polemická a je potřeba stanovit nějaké hranice, aby zase nebyly zneužívány proti svobodě slova. V momentě, kdy se celá Evropa dozví, že se stalo něco hodně tragického třeba v ukrajinské Buči a někdo napíše na internet, že to je ono, zavražděte toho ještě víc, tak už to přece není jenom nemorální. Buďto je pisatel psychopat, anebo se to musí trestat. Takové výroky se nemohou v normální společnosti tolerovat, protože jsou nebezpečné.

Ještě uvidíme, jaký to bude mít dopad u soudů, které budou muset velmi zvažovat hranici, kde jde ještě o svobodu slova a kde už o schvalování nepřijatelných lidských jednání.

Když jsme u svobody slova, řeší se nyní problematika vypnutých dezinformačních webů. Jaký je na to váš názor?

Pokud jde o šíření poplašných zpráv a podobně, na to náš trestní řád pamatuje, včetně případného vypnutí, kdy to mohou udělat například státní zástupci vydáním předběžného opatření.

Jsem každopádně pro to, aby nebylo možné, aby nám tady cizí státy šířily dezinformace za účelem rozložení společnosti.

Jak teď ale poznáte, že je to cizí stát? Buďto to sponzorují cizí státy, anebo to dokonce organizují cizí státy. Ale když někde někdo napíše blbost, nebo dokonce úplný nesmysl, tak to ještě neznamená, že daný web nemá právo existovat. Protože i blbec má v demokracii právo se vyjádřit.

Správce české domény CZ.NIC, který tyto weby vypnul, nyní říká, že v ČR není právní rámec, jak tento stav dlouhodobě udržet.

To není, na tom se shodujeme, takže se to u nás zatím řeší na bázi soukromého práva. To znamená, že soukromá společnost znemožňuje, aby byl nějaký web na síti. Ale ti provozovatelé se mohou bránit u soudu. Není to však řešení.

Stát se tady musí rozhodnout, jestli do věci aktivně vstoupí a bude rozhodovat, který web se vypne. Pro tuto možnost já příliš nejsem. Je to nebezpečná hra, kterou může vždy někdo zneužít. Nebo to stát nechá na té soukromé sféře či to nebude vůbec řešit, o čemž probíhá debata. Naše vláda rozhodně není proti svobodě slova, to v žádném případě.

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek při rozhovoru pro deník Právo

Debata se povede dlouho. Je těžký úkol upravit to tak, abychom neporušili ústavní zákaz cenzury a současně neporušovali svobodu slova.

Jste tím, kdo byl v Brně u vstupu současného premiéra Petra Fialy do ODS a později do čela této strany. Jak se díváte na spekulace, že právě on by mohl být kandidátem na prezidenta?

Petr Fiala celým svým životem prokazoval, že patří do veřejného života. Kandidovat na prezidenta by muselo být rozhodnutí jeho samotného. Jak ho znám, a on je konzervativní člověk, pochybuji, že by tak strašně rychle chtěl do další mise, aniž by se vědělo, jestli zvládl tu současnou. Jako člen ODS vám říkám, že by to udělalo obrovské problémy jak ve vládě, tak i v samotné ODS.

V tuto chvíli prostě nejsme schopni říci jméno společného kandidáta koalice na prezidenta

Zatím pozoruji, že Fiala má opravdu úctu a důvěru ostatních koaličních předsedů, což je věc, kterou nemá každý v té koalici. Vydobyl si v dobrém slova smyslu určité výsadní postavení a to by nebylo tak jednoduché nahradit. Teď bychom se museli ptát, jestli by předsedové koaličních stran uznávali nějakou jinou osobu tak, jak uznávají jeho. Podle mě ne.

Premiér Fiala říkal, že je potřeba v koalici najít silného kandidáta na prezidenta. Dokážete si teď někoho takového představit a už jste se o tom bavili?

Bavili a já si někoho dokážu představit, ale to ovšem neznamená, že podobnou představu má někdo jiný uvnitř naší vlastní strany, natož v TOP 09 nebo ve STAN. V těchto věcech ale nakonec tlak času donutí tu koalici nějakého kandidáta najít. Že není nejchytřejší říct to třeba v září, to už je jiná věc. Ale v tuto chvíli to prostě nejsme schopni říci.

Kandidát na prezidenta musí být také osoba, která prezidentem chce být. Všichni tři naši dosavadní prezidenti jimi chtěli být a udělali pro to v jistých fázích dějin maximum. A další prezident bude zase někdo, kdo je ochotný udělat pro to maximum.

Blažek se Zemanem probírali priority ministerstva, situaci v justici a vězeňství

Domácí

Andrej Babiš není vůbec lehký soupeř. Zahájil kampaň, která se mi sice může či nemusí líbit, ale není hloupá. Předpokládám, že jeho cílem je shromáždit bývalé voliče levice, možná i voliče Miloše Zemana.

Vy si tedy dokážete někoho konkrétního představit, kdo by se Babišovi postavil?

Dokážu, vám to teď neřeknu, musím počkat do září. Jedna věc je jistá, že to musí být někdo, kdo nebude jen kandidát pravice, ten nemá dopředu šanci. Musí to být někdo, kdo je schopen něčím oslovit i voliče z politického středu, a dokonce i voliče levicové.

Je nyní nějaký legislativní návrh resortu spravedlnosti, který hoří a je potřeba ho co nejdříve prosadit?

Máme samozřejmě problémy, pokud jde o některé předpisy, které jdou z Evropské unie, kde máme zpoždění způsobené i předchozími vládami, a které když nepřijmeme, tak se můžeme dočkat různých finančních sankcí.

Asi největším problémem je zákon o evidenci skutečných majitelů, kde je nutná novela. Pokud nebude, tak EU hrozí, že nebude vyplácet našemu státu peníze. Text zákona mám nachystaný a docela spěchá.

Foto: Petr Horník, Právo

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek při rozhovoru pro deník Právo

Z dalších věcí je pak zákon o státním zastupitelství, který máme v podstatě také připraven, ale chce to ještě politickou debatu se všemi frakcemi, se státními zástupci, aby zákon nevyvolal nějakou bouři a aby naopak byl po diskusi schválen.

Platí nadále, že tento zákon zavede funkční období vedoucích státních zástupců?

Na tom je shoda. A shoda bude podle mě i na tom, že funkční období bude jako u soudců sedmileté. U nejvyššího státního zástupce je ještě debata, klidně to může být i těch deset let. Ale není to něco, co mě jako ministra znervózní, když to bude třeba devět.

Myslím si, že na podzim už to budeme schvalovat. Červen, nejpozději září dávám na diskusi, která musí být taková, aby to opravdu prošlo. Takový zákon nesmí být pro jedno volební období, ale pokud možno na dvacet třicet let.

Jak jste na tom, co se týká spolupráce, s nejvyšším žalobcem Igorem Střížem? Zpočátku tam byly určité třecí plochy ze strany vlády, především ministra financí Zbyňka Stanjury z vaší ODS, který Stříže ve funkci odmítal.

Jasně, ale ministrem spravedlnosti jsem já, návrh na odvolání můžu na vládu nést jen já a takový návrh nechystám.

Igor Stříž má v té soustavě respekt, což je strašně důležité. Navíc že bychom zase po každých volbách museli tento post měnit, to by taky nebyl moc dobrý signál.

Jinak spolupráce s ním je standardní, pracovní. Vycházel jsem i s Pavlem Zemanem a podobně vycházím i s Igorem Střížem. Zatím to funguje tak, že A plus B je C, co by člověk mohl víc chtít.

Co říkáte na ping-pong mezi soudem a státním zastupitelstvím ve sledované kauze otravy řeky Bečvy?

Nečetl jsem jednotlivá rozhodnutí, ale působí to samozřejmě nešťastně jako jakýkoli ping-pong.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám