Pokud zhruba 36 kilometrů dlouhou misi zvládne, bude vůbec prvním českým handicapovaným plavcem, který kdy obávaný průliv pokořil.

Pechová totiž už ve svých 12 letech přišla kvůli zhoubnému nádoru stehenní kosti o pravou nohu. Prodělala chemoterapie, ozařování i transplantaci kostní dřeně. Když se vyléčila, vrhla se – už bez nohy – na sport.

Spoléhá na ruce

„Kopem nohou si při plavání pomáhat nemůžu, to mě připravuje o rychlost. A tak si to musím vynahradit rukama a ideálním plaveckým stylem,“ líčí čtyřicetiletá členka plaveckého oddílu Slavie Liberec, kterou reprezentuje v dálkovém plavání mezi zdravými sportovci.

Na La Manche se připravuje už více než rok. Pětkrát týdně trénuje, přes zimu to bylo výhradně v bazénu. Už v květnu ovšem odjíždí na týden na sever k Baltu, cílem je potrénovat v chladné vodě.

Blížící se výzva ji lehce zneklidňuje. „Myslím na to,“ přiznává. „Také se mě pořád kdekdo ptá, kdy už to bude,“ směje se. Vypráví také, jak ji podporuje její přítel. „Ale zbytek rodiny se bojí. Ti vůbec nechtějí, abych to plavala.“

Za odměnu méně dřiny

Markéta se nebojí otevřeně přiznat svou nejistotu. Říká, že si úplně na 100 procent nevěří, že to přeplave. „Strašně bych chtěla, ale počítám i s tím, že to nevyjde,“ překvapí odpovědí.

Na druhou stranu, už si pro sebe vymyslela odměnu, když se jí podaří velkou výzvu překonat. Rozhodla se, že pak už nebude tolik dřít. „Už budu plavat jen rekreačně,“ plánuje.

O pravou nohu přišla Markéta Pechová už v dětství, odvahu jí to nevzalo.

O pravou nohu přišla Markéta Pechová už v dětství, odvahu jí to nevzalo.

FOTO: Michael Polák, Právo

A co když to mezi Anglií a Francií opravdu nevyjde? „Když by mě třeba do vody nepustilo špatné počasí, tak bych to zřejmě znovu zkoušela. Ale pokud bych to nezvládla, tak už bych do toho znovu nešla. Nechtěla bych to totiž zažít ještě jednou,“ vysvětluje.

Markétin velký počin by měl nastat v termínu mezi 18. a 29. srpnem. Pak bude jasné, zda se mezi české pokořitele Lamanšského průlivu poprvé zapíše i handicapovaný sportovec.