Lokomotiva nese oficiální označení 464.102, nikdo jí však neřekne jinak než „Ušatá“. „Říká se jí tak proto, že vepředu má takzvané usměrňovací plechy, které mají za úkol usměrňovat pomocí větru kouř z komína. Když se na ty plechy podíváme, tak to jsou jednoznačné uši, takže proto ušatá,“ vysvětlil Novinkám Karel Ksandr, generální ředitel Národního technického muzea (NTM).

Právě ve sbírkách muzea tato lokomotiva strávila posledních skoro čtyřicet let. Díky své kvalitní konstrukci však předtím byla schopná přes třicet let jezdit po československých tratích. Z továrny vyjela lokomotiva v roce 1940 jako vylepšený model lokomotiv 464.0, které se ve vysočanské ČKD vyráběly od roku 1933.

Další výrobu přerušila válka. Ale jednalo se o kvalitní stroj, který z provozu vyloučil až konec parní éry na československých železnicích koncem 70. let. Předtím než skončila ve sbírce NTM, sloužila chvíli i jako vytápěcí kotel.

Poslední spanilou jízdu absolvovala loni.

Poslední spanilou jízdu absolvovala loni.

FOTO: archiv NTM

Naposledy se na trati ukázala koncem minulého roku, kdy absolvovala svou poslední jízdu.

Nákladná rekonstrukce

Ve čtvrtek podepsali ministr kultury Antonín Staněk spolu s ředitelem NTM Ksandrem v areálu muzea na pražském Masarykově nádraží projekt, který lokomotivu do tří let vrátí na české tratě.

„Ušatá je v havarijním stavu, má propadlý kotel, prasklé rozpěrky a spoustu dalších detailů. Čeká ji poměrně náročná generální rekonstrukce v částce zhruba 10 milionů korun,“ popsal Ksandr.

Spolu s ní půjdou do rekonstrukce ještě dvě lokomotivy. „Je to třetí nejstarší lokomotiva z roku 1871 přezdívaná Conrad Vorlauf, která je nyní v rozebraném stavu a bude také upravena do provozního stavu. A pak je to malinká průmyslová lokomotiva, které se přezdívá Serenyi,“ dodal Ksandr s tím, že poslední jmenovaná by měla být uvedena do muzejního stavu přibližně do osmi až deseti let, kdy má u Masarykova nádraží vyrůst nové muzeum železnice a elektrotechniky.