Valenta se na Babiše obrátil při ústních interpelacích s otázkou ohledně právních nároků české strany už začátkem září. S premiérovou odpovědí však nebyl spokojen, a proto požádal o její doplnění.

„Tvrzení kohokoliv, že Česko-německou deklarací z roku 1997, kde se Česká republika i Německo zavázaly nevznášet proti sobě majetkové nároky a požadavky, tudíž vyžadovat i reparace, je podle mnohých významných odborníků na právo irelevantní,” prohlásil v září poslanec Valenta. České právní nároky podle něj stále platí.

„Vážený pane poslanče, případné rozhodnutí vymáhat válečné reparace bychom nepovažovali za šťastné, protože by mohlo dojít k výraznému narušení klimatu vzájemné důvěry v Evropě,” uvedl mimo jiné Babiš. Připomněl také, že už v roce 1997 v Česko-německé deklaraci se obě strany dohodly, že křivdy spáchané v minulosti na obou stranách náleží minulosti a že nebudou zatěžovat své vztahy politickými ani právními otázkami společné minulosti. Zdůraznil také, že poválečné uspořádání Evropy má velkou hodnotu a nemělo by být zpochybňováno.

Československé reparační nároky činily v dobové měně 306 miliard. Byly však uhrazeny jen ze čtyř procent. Takovýto rozdíl mezi nároky a vyplacenou částkou vznikl i u dalších zemí, včetně západoevropských, stojí v odpovědi.

Polský prezident Andrzej Duda na návštěvě u německé kancléřky Angely Merkelové v Berlíně

Polský prezident Andrzej Duda na návštěvě u německé kancléřky Angely Merkelové v Berlíně

FOTO: Fabrizio Bensch, Reuters

Polský prezident Andrzej Duda koncem října v rozhovoru pro německý deník Bild zdůraznil, že Polsko bude požadovat od Německa odškodnění za ztráty a škody způsobené za druhé světové války. Otázka placení reparací podle něj není uzavřenou kapitolou. Polská parlamentní komise vyčíslila, že Polsko ve druhé světové válce přišlo vinou Němců o více než pět milionů obyvatel. Němci podle ní rovněž v městské zástavbě způsobili škody přesahující 52 miliard zlotých, tedy asi 312 miliard korun.

Německá vláda však tyto požadavky už dříve odmítla, Polsko se podle ní nároků na odškodnění a reparace zřeklo už v roce 1953, pak v roce 1970 při uzavření hraničních sporů a při potvrzení polské hranice při sjednocování Německa na přelomu let 1989 a 1990 a nakonec v roce 2004, kdy Sejm, dolní komora polského parlamentu, odpověděl na požadavky vysídlených Němců. Varšava ale tvrdí, že prohlášení polské vlády z roku 1953 o zřeknutí se reparací bylo v rozporu s ústavou a bylo učiněno pouze na nátlak Sovětského svazu.

České ministerstvo zahraničí se podle Babišovy odpovědi domnívá, že Polsko nemá reálnou šanci válečné reparace od Německa vymoci. Jedním z důvodů je podle ministerstva to, že své nároky nemůže úspěšně uplatnit před žádným mezinárodním soudem. Ministerstvo soudí, že jedinou možností Polska jsou přímá jednání s Německem.