U její magisterské práce odhalil nyní specializovaný systém na odhalování plagiátů v akademické sféře opakovanou shodu s jinou diplomovou prací a příspěvky na internetu. Některé pasáže Malá dokonce převzala i s původními překlepy. Podle expertů navíc budoucí ministryně čerpala i z další odborné publikace. To všechno, aniž by původní autory myšlenek citovala, a přiznávala tak jejich autorství.

Plagiátorství je přitom v akademickém světě jedním z nejzávažnějších přestupků.

Ředitel Panevropské vysoké školy Michal Mutňanský si stojí za tím, že v roce 2011, kdy Malá diplomovou práci týkající se rodinného práva obhajovala, škola udělala maximum pro to, aby případný plagiát odhalila. Zároveň ale podotýká, že dnešní systémy, které k posuzování textů prací slouží, jsou na zcela jiné úrovni než před sedmi lety.

Nyní jsem dal pokyn fakultě práva, aby práci prozkoumali, ale z naší strany je to už jen střílení prázdnými náboji.Michal Mutňanský, ředitel Panevropské vysoké školy

„Je problém, že se v roce 2018 zkoumá práce, která byla obhájena v roce 2011. Tenkrát jsme pro její posouzení udělali maximum. Nyní jsem dal pokyn fakultě práva, aby práci prozkoumali, ale z naší strany je to už jen střílení prázdnými náboji. My už nemáme žádnou šanci studenta, který úspěšně ukončil školu a dostal titul, zpětně disciplinárně stíhat ani mu odebrat titul,“ vysvětlil Právu Mutňanský.

Podle něj škola, tak jako všechny ostatní slovenské univerzity, využívá ke kontrole prací počítačový program slovenského ministerstva školství. Před sedmi lety prý systém na žádný problém týkající se práce Malé neupozornil.

„V rukou máme protokol o originalitě textu, kde je procento shody nula. Je to státní systém, který jsme povinni používat. Proto se to tehdy dál nezkoumalo,“ přiblížil Mutňanský. Škola bude údajně rovněž požadovat po slovenském ministerstvu školství informace o tom, z jakých databází systém při srovnávání čerpá.

„Tento případ může ve výsledku sloužit k tomu, abychom nastavili systém kontroly tak, aby nám podobný případ v roce 2018 už neunikl,“ podotkl ředitel.

Citovat versus necitovat

Sama Malá jakékoli debaty o možném opisování odmítá. Například Právu argumentovala tím, že v době, kdy práci odevzdala, „prošla testem na odhalování plagiátů“ a že pasáže „které v rámci povolených regulí citovala, nepřekračují povolenou mez“. [celá zpráva]

Jak je ale uvedeno již v úvodu, podle informací, které má Český rozhlas k dispozici, problém nespočívá v pasážích, které citovala, ale v těch, které vydávala za vlastní, přitom čerpala z jiných zdrojů, a citovat je tak měla. Tehdejší systém byl navíc nedokonalý.

Její argument o „povolených mezích“ je, i podle Mutňanského, také problematický.

„Procenta shody nejsou vůbec důležitá - může být shoda 25 procent, ale vy správně citujete, ale může být shoda jedno procento - přitom vy tu práci úplně vykradete,“ vysvětlil ředitel s tím, že sám práci Malé ještě nečetl, přičemž čeká na posouzení odborníků, kterým daný úkol zadal.

„Nicméně paní Veličková (rodné jméno Malé - pozn. red.) prospěla s výborným prospěchem u všech komisí, z mého pohledu to byla bezproblémová studentka, nemám důvod si momentálně myslet to, že je to člověk s pokřiveným charakterem,“ uvedl Mutňanský.