O život kulkou do týlu tu přišlo v noci z 18. na 19. června 1945 sto dvacet žen, dvaasedmdesát mužů a pětasedmdesát dětí, včetně kojenců. Jednalo se o Karpatské Němce ze Slovenska, slovenské Maďary a Slováky, kteří se vraceli z války domů.

Vlaku, v němž cestovali, si na nádraží všimli příslušníci 17. pěšího pluku z Petržalky. Nemilosrdně je nechali vyvléci z vagónů a dovlekli je na kopec nad Přerovem. Historici řadí masakr mezi nejhorší případy msty na německy mluvícím obyvatelstvu v poválečném Československu.

Obří kříž s trnovou korunou na kopci Švédské šance u Přerova má být mementem tragédie, která se tu stala.

Obří kříž s trnovou korunou na kopci Švédské šance u Přerova má být mementem tragédie, která se tu stala.

FOTO: Miloslav Hradil, Právo

Až do roku 1989 se o tragédii mlčelo, ani poté ji však dlouhá léta přímo na místě nic nepřipomínalo. Až před třemi lety byla u polní cesty na Švédských šancích instalována alespoň pamětní deska.

Vytvoření v neděli vysvěceného kříže zadalo město. „Záměrem bylo, aby kovářské dílo bylo viditelné z dálky a symbolicky se stalo mementem hrůzy, která se tu udála,“ řekla Právu mluvčí přerovského magistrátu Lenka Chalupová.

Neušetřili ani kojence

Umělecký kovář Jiří Jurda je zároveň i autorem návrhu kříže ze silného plechu, v němž jsou symbolicky díry po výstřelech. „Při samotné výrobě byla nejnáročnější na práci trnová koruna. Byla vytvořena klasickou kovářskou technologií, použity byly i průrazy, které spojují jednotlivé trny s větvemi,“ sdělil Právu Jurda.

Mohutná plastika vznikala v jeho kovářské dílně v Kozlovicích u Přerova od konce února. Kříž váží zhruba 300 kilogramů, vysoký je od úrovně terénu 4,2 metru, z toho 80 centimetrů je sokl kónického tvaru z pohledového betonu.

Rozhodující roli v tragédii na Švédských šancích sehrál důstojník Karol Pazúr. Tvrdil, že v transportu jsou kolaboranti a příslušníci SS, kteří mohou za válečná zvěrstva, a sestavil také popravčí četu. Nejmladším obětem bylo několik měsíců. Hromadný hrob museli vykopat místní lidé.

„Lidé, kteří neměli s jednotkami SS nic společného, se museli svléct do spodního prádla a odevzdat cennosti. Všichni byli kulkou do týlu zastřeleni. Akt msty skončil 19. června krátce před půl pátou ráno, kdy byl hrob plný těl. Vrazi pak spokojeně odjeli do Bratislavy,“ konstatoval historik František Hýbl, který se případem dlouhodobě zabývá.

„Exhumace těl byla provedena ve dnech 8. a 9. října roku 1947. Muži byli pohřbeni v Přerově, zatímco ostatky žen i dětí převezli do krematoria, kde 11. října proběhla důkladná, dvojnásobná kremace. Jejich popel byl následně ve dvou bednách ze zinkového plechu uložen na městském hřbitově v Olomouci,“ uvedl historik

Za rozdělením ostatků příbuzných stojí podle něj Státní bezpečnost, která chtěla zamaskovat fakt, že mezi oběťmi byly i ženy a děti.

Od Gottwalda dostal amnestii

Dlouhé roky se ani nevědělo, kde přesně ostatky žen a dětí na olomouckém hřbitově spočívají. A právě Hýbl je předloni našel a zasadil se o to, že všechny oběti spočinuly loni na jednom místě v Přerově.

Případ byl nakonec doveden až před soud. Hlavní aktér tragédie Pazúr dostal nejprve trest 7,5 roku vězení. Nejvyšší vojenský soud v Praze mu jej v roce 1949 zvýšil na 20 let. Prezident Klement Gottwald jej však v roce 1951 amnestoval, podepsaly se na tom Pazúrovy vazby na komunistické představitele.

S Pazúrem souzený Bedřich Smetana před nástupem do vězení uprchl přes Maďarsko do Izraele, nakonec se dostal na Nový Zéland, kde zemřel.