Článek
„Vyvolalo to ve mě velmi silné emoce, byla jsem dojatá. Nikdy by mě nenapadlo, že by se něco takového mohlo stát po více jak sedmdesáti letech,“ popsala své pocity při prvním ohledání věcí paní Annelieze.
„Poznala jsem šaty a blůzku, co jsem nosila,“ doplnila žena, které bylo v roce 1945 deset let. Jejímu mladšímu bratrovi Friedrichovi bylo tehdy o šest let méně. Na objevené věci si proto nevzpomíná.
Otec sourozenců podle paní Annelieze, která žije nyní se svou rodinou nedaleko Berlína, několikrát mluvil o tom, že v domě něco ukryl. „Říkal, že to schovává na horší časy,“ vzpomněla si.
Sourozenci Annelieze a Friedrich Hegenbarthovi si prohlížejí nalezené věci.
Odhalení při rekonstrukci
Na netradiční poklad narazili při rekonstrukci obývacího pokoje majitelé chalupy v Roztokách u Povrlů. Šest různě velkých truhel a jeden hrnec obsahovaly převážně oblečení, ložní prádlo či nepoužité látky. Oblečení a textil byly za druhé světové války velmi ceněné, lidé je tehdy mohli získat pouze na příděl.
Vedle oděvů byly v truhlách také boty, pneumatiky na kola, rodinné a vojenské fotografie či bedna mýdla.
„Poklad je v tomto případu nadnesené slovo. Jde o soubor věcí, které ve své době, kdy byly ukrývány, měly nějakou hodnotu,“ upřesnil historik ústeckého muzea Martin Krsek. „Z našeho pohledu jde o zajímavý nález, který dokumentuje situaci v pohraničí na konci války," dodal Krsek.
Historik Martin Krsek představuje před zraky sourozenců Annelieze a Friedricha Hegenbarthových nalezené věci.
Poznal otce na fotografii
Nalezené věci převzali historici ústeckého muzea, kterým se po čase ozvali potomci původních majitelů. „O nálezu jsme informovali veřejnost. Díku tomu narazil pan Friedrich na internetu na fotografii svého tatínka, kterou jsme v souboru také našli. Rodina nás pak kontaktovala a dohodli jsme si termín návštěvy,“ přiblížil Krsek.
Historikům se také podařilo částečně zrekonstruovat příběh rodiny, která věci v domě ukryla. Objekt patřil před rokem 1945 smíšené česko-německé rodině. Původně to byla rodina rejdařů, která ve 20. letech minulého století prodala svůj člun v tehdejším Československu.
Protože československá koruna byla tehdy silnou měnou, mohli si za utržené peníze koupit v inflací zbídačeném Německu dva velké činžovní domy v Drážďanech. Hlavní zdroj příjmů rodiny od té doby představoval nájem z těchto domů.