Potom, co se mladé zlodějíčky a pachatele drobné kriminality snaží vychovatelé spolu s psychology dostat na správnou cestu (a někdy se jim to i daří), naděje na změnu narazí na obrovské dluhy, které si děti obvykle způsobily samy krádežemi v minulosti. Ty u některých narůstají do statisíců. Podle expertů se tito čerstvě dospělí lidé ocitají v pasti, kdy mnohdy jediné řešení vidí v tom jít zase krást.

„Zrovna teď tu máme jednoho chlapce, který má dluh skoro dvě stě tisíc. Děti od nás vycházejí do světa dospělosti a nejsou na to vůbec připravené,“ shrnula Právu vychovatelka jednoho ze středočeských ústavů pro problémové děti.

Chovanci podle ní často páchají trestnou činnost, která vede k soudním řízením a náhradám škod. Tyto výdaje nemají děti samozřejmě jak zaplatit.

„Náklady trestního řízení, částky na advokáty, to jsou všechno sumy, které nemají šanci splácet. Pokud chlapec něco podobného podstoupí dvakrát třikrát, už jsme na sto tisících. Někteří kluci se snaží splácet z kapesného alespoň po stovce měsíčně, jiní na to kašlou,“ přiblížila vychovatelka.

„Vnitřní pohledávky”

Dluhy u těchto dětí ale nevznikají pouze krádežemi, vypořádat se musejí i s takzvanými „vnitřními pohledávkami“.

„V ústavu například rozbil dveře nebo okno. Když odsud odchází, dostává jednorázovou injekci ve výši zhruba patnácti tisíc korun sloužící na první nájem a tak dál. Z této částky se ale umořují ty vnitřní pohledávky,“ popsala Právu učitelka z dalšího ústavu.

V dluzích jsou podle pracovnic skoro všichni chovanci, kteří si s sebou „škraloupy“ většinou přinášejí již z minulosti.

„Trestnou činnost páchali, jinak by tu nebyli. Výška těch dluhů se u každého liší, statisícové částky ale nejsou ničím výjimečným,“ vysvětlila žena s tím, že samostatnou kapitolu tvoří pohledávky spojené s jízdou načerno v hromadné dopravě.

Jízdy načerno, vykradené byty

S řešením podobných situací má zkušenosti i advokátka stojící za projektem Děti bez dluhů Alena Vlachová.

„Ve chvíli, kdy děti přijdou do náhradní výchovy, tak už ty dluhy mají, protože jim rodiče jízdenky jednoduše neplatili,“ vysvětlila Právu advokátka. V tom případě leží odpovědnost na rodiči. Ovšem i ona uznává, že když dítě ukradne auto nebo vykrade byt, musí vzniklou škodu nahradit.

„Ten poškozený musí dostat výši škody nahrazenou, a je mu přitom jedno, jestli mu dům vykradli čtrnáctileté děti, nebo dospělí. Na druhou stranu je jasné, že z takových osob budou ti poškození dluhy jen těžko vymáhat,“ sdělila Vlachová s tím, že případné exekuce se s původně nezletilými pachateli můžou táhnout klidně celý život.

Obrovské dluhy na počátku samostatného života jsou podle Vlachové i pracovníků ústavů něčím, co maří dlouholetou práci vedoucí k nápravě chovanců.

Od nápravy zpátky ke zločinu

„Je otázka, zdali má smysl systém, ve kterém se vynakládají prostředky na to, aby se někdo mnoho let napravoval, a pak ho hodíme ven se statisícovým dluhem. Vynaložené prostředky a snaha jsou k ničemu, protože se ten ‚napravovaný‘ člověk v takovém případě na všechno vykašle a jde zase krást,“ mínila Vlachová.

Podle mluvčí ministerstva spravedlnosti Terezy Schejbalové je částečným řešením pro mladé lidi v obdobné situaci připravovaná novela insolvenčního zákona, která by mohla vstoupit v platnost již příští rok.

„Lidé s jakoukoliv minulostí by díky ní mohli do sedmiletého oddlužení vstoupit, splatit alespoň 30 procent dluhů a poté žít řádný a poctivý život,“ uvedla Právu Schejbalová.

Oddlužení nicméně neřeší aktuální situaci, ve které se chovanci, ale i například vězňové po skončení trestu ocitají. „Vylezou s dluhem na krku a jsou v pasti. Mají navíc záznamy v rejstříku, nemají bydlení, práci. Jediné, co mají, je exekuce na krku,“ uzavřela Vlachová.