Nedostatky vyplynuly z kontroly, kterou hasiči uskutečnili přímo v terénu v červenci 2016. Za porušení zákona o požární ochraně uložili správě parku zaplatit 50 tisíc korun, ta se proti tomu ohradila a rozhodnutí napadla žalobou. Krajský soud v Plzni ale sankci posvětil.

„Komunikace byly zúžené náletovými dřevinami, travními porosty, popřípadě byly zcela neprůjezdné kvůli stromům popadaným přes cestu. Tímto stavem nebyly vytvořeny podmínky pro hašení požárů a záchranné práce,“ stojí v rozhodnutí ředitelství Hasičského záchranného sboru Plzeňského kraje.

Výjimečný ekosystém

Šlo například o cestu z Březníku na Roklanskou hájenku, z Modravy na soutok Rokytky a Roklanského potoka nebo z Javoří Pily na Poledník.

Hasiči argumentovali tím, že volná průjezdnost techniky na místo případného požáru je podmínkou pro co nejrychlejší a nejefektivnější zásah v prostředí výjimečného ekosystému, jehož zachování je základním posláním národního parku. Podle vyhlášky o požární prevenci musí být minimální šíře přístupové cesty tři metry.

Právní zástupce správy parku Miloš Tuháček upozornil, že rozšiřování cest by bylo intenzivním zásahem do biotopů kriticky ohrožených živočichů, jako je například tetřev.

„Kromě toho v některých lokalitách je fakticky nemožné rozšíření cest na požadované tři metry, mám na mysli například oblast slatí,“ prohlásil Tuháček. Zdůraznil, že správa parku je především orgánem ochrany přírody, a tedy její prvořadou povinností je zachovávat stávající stav ekosystému.

„Pokud správa parku plní svoji povinnost pečovat o přírodu a krajinu, je nesmyslné ji postihovat za to, že neudržuje mechanicky všude třímetrové cesty,“ dodal advokát.

Hasiči ale naopak tvrdí, že udržování volné průjezdnosti komunikací v národním parku formou prořezávání větví, odstraňování náletových dřevin, odklízení padlých stromů či údržbou příkopů není intenzivním zásahem, který by mohl způsobit podstatné změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci ekosystému.

„Míra intenzity zásahu přímo souvisí s četností a pravidelností této údržby ze strany správy parku. V případě déletrvajícího opomíjení či zanedbávání těchto činností může zprůjezdnění cestní sítě v budoucnu znamenat intenzivní zásah, ovšem to je plně v důsledku nezodpovědného jednání správy,“ píše se v rozhodnutí o uložení pokuty.

Správa parku se mohla ohradit

Soud ve svém verdiktu poukázal na to, že Správa parku sama v roce 2011 zpracovala dokumentaci pro zdolávání požáru v intencích zákona o požární ochraně, který mimo jiné přikazuje, aby k provedení rychlého a účinného zásahu byly dodrženy trvale průjezdné, nejméně tři metry široké příjezdové komunikace pro požární techniku.

„Zpracováním této dokumentace tak správa akceptovala požadavky, které respektují veřejný zájem na úseku požární ochrany a prevence. Tím také její role v sobě nese i odpovědnost, že takováto dokumentace v sobě zahrnuje již ochranu veřejného zájmu na úseku ochrany přírody a krajiny,“ řekl předseda senátu Václav Roučka.

Pokud správa parku zpracovávala požární dokumentaci, podle názoru soudu musela být srozuměna s tím, že přístupové cesty, které sama k tomuto účelu vymezila, budou udržovány v souladu s požárními předpisy.

„Pokud by správa usoudila, že je nezbytné přistoupit ke změně požární dokumentace právě s ohledem na aktuální situaci, kdy by mohl být ohrožen zájem na ochraně přírody, nic jí nebránilo v tom, aby takový návrh předložila,“ konstatoval.

Pokud hasiči zjistili, že přístupové cesty nebyly udržovány v požadovaném stavu, soud má za to, že tím skutečně došlo k porušení povinností, které zakládají skutkovou podstatu správního deliktu.

„V daném případě bylo správě parku vytknuto porušení povinnosti, ke které se sama zavázala vytvořením dokumentace požární ochrany, jež v sobě zahrnuje povinnost dodržovat volné příjezdové komunikace pro požární techniku,“ uzavřel Roučka.