„Hledala jsem výzkum pro doktorské studium. Chtěla jsem najít něco, co tu ještě nebylo,“ vysvětlila Právu Lochmannová, proč se rozhodla vejít do českých žalářů.

Za mřížemi se setkala s nájemnými vrahy, zloději, násilníky i pedofily. Vyzpovídala také dozorce, vězeňské učitele, kaplany nebo vedoucí pracovníky. Celkem absolvovala 172 rozhovorů. Některé z nich trvaly i dvě hodiny.

Zpověď byla odměnou

„Myslela jsem si, že se vězni s mladou ženou vůbec nebudou bavit. Pak jsem ale zjistila, že pro ně bylo odměnou si s někým popovídat o něčem jiném, než jsou drogy a kriminalita. Postupně se rozmluvili i o trestné činnosti a životě ve vězení,“ popisuje Lochmannová.

Potetovaná těla českých vězňů.

Potetovaná těla českých vězňů.

FOTO: Alena Lochmannová

Mladou etnoložku zaujala například pozice pedofilů mezi vězni. „Další odsouzení jimi opovrhují. I pro mě osobně bylo náročné vést objektivní rozhovor s někým, kdo znásilnil dítě mladší pěti let, ale samozřejmě jsem se od toho musela oprostit,“ přiznává vědkyně.

Tetování je činnost, která je v českých trestnicích zakázána. Výzkum ale potvrdil, že v republice není věznice, ve které by si odsouzení nekrášlili těla barvou. Špína nebo tuš už je dnes často minulostí. V žaláři se dají sehnat i profesionální barvy Kuro Sumi z Japonska.

Strojek si trestanci dokáží vyrobit z lžíce, táhla z propisky, jehly a motorku z walkmana. Mezi nejčastější tetování patří anglická zkratka A.C.A.B., v překladu „Všichni policisté jsou parchanti“. Naopak lidé by měli zpozornět, když má člověk u oka umístěnou slzu. Symbol, který je k vidění třeba u zámořských gangů, si podle mladé etnoložky nechávají tetovat i Češi.

„Pokud je slza vyplněná, znamená to, že dotyčný spáchal vraždu, pokud slza vyplněná není, jedná se o nedokonanou vraždu. Setkala jsem se i s mužem, který měl vytetovanou slzu, ale za vraždu neseděl. Nechal si ji udělat v opilosti. U ostatních vězňů se kvůli tomu stal terčem posměchu, protože zneužil jejich symbol,“ líčí Lochmannová.

Tetování jako šikana

Otloukánkům se za mřížemi říká koniny. Ti mají na rukou tečky nebo čáry. Tatéři tak na nich testují barvy. „Neoblíbení jsou například konfidenti, lidé, kteří někoho napráskali. Ostatní vězni jim na obličej klidně vytetují penis. Ten si pak přetetovávají třeba na jitrnici,“ dodává.

Potetovaná těla českých vězňů.

Potetovaná těla českých vězňů.

FOTO: Alena Lochmannová

Motivy ve vězení dnes podle Lochmannové kopírují tetování, která jsou k vidění i v běžné společnosti. Když bylo na svobodě v kurzu tetování ve stylu tribal, frčelo i za mřížemi. Dříve se tetovaly také důstojnické výložky, což byla obdoba ruských hvězd. Čím více trestů měl člověk na kontě, tím vyšší hodnost držel. „U nás se může každý tetovat tak, jak chce. Není to jako u ruskojazyčných skupin, kde člověk musí mít tetování schválené výše postaveným člověkem,“ upřesňuje Lochmannová, která působí na Ústavu etnologie FF UK v Praze.

S výzkumem, fotkami i příběhy se lidé mohou seznámit už 15. ledna v Plzni. Přednáška „Tělo za katrem: Jak se žije za mřížemi českých věznic“ se uskuteční v 18. hodin v M-Klubu na Skvrňanech. Dalším městem, které je v jednání, by měla být Praha.