Druhá či třetí svatba není ale jen záležitostí ženicha a nevěsty, upozorňují psychologové a právníci. Další manželský svazek totiž může pořádně zamíchat rodinnými vztahy, z dosud zcela cizích lidí vytvoří příbuzné i proti jejich vůli, což může často vyvolat zmatek i při dělení či dědění majetku.

Za ženichem či nevěstou, kteří si říkají opakovaně ano, často při svatebním obřadu stojí děti, které tak druhou svatbou jednoho ze svých rodičů automaticky získávají druhou „maminku či tatínka“ a další příbuzné. S novou maminkou či tatínkem získají i nevlastní bratry a sestry, o které ani tak moc nežádaly. Sourozence mohou získat i následně, kdy se novému manželství narodí nové společné děti.

„Naše rodina je poměrně široká,“ svěřil se Právu dvanáctiletý Michal. „Můj vlastní otec se znovu oženil a mám tak dva malé bratříčky a další babičku s dědou. Moje máma si vzala člověka, který měl tři děti ze tří předchozích vztahů. Celkem tak mám šest babiček, což je výhodné o narozeninách či Vánocích,“ dodal.

„Česko je zemí, kde díky vysokému počtu rozvodů, (rozvádí se každé druhé manželství), má hodně dětí dvoje ,rodiče‘ nebo dokonce dvoje až čtvery prarodiče. To je někdy pro děti tvrdý problém,“ řekla socioterapeutka Zdena Prokopová z poradenského centra ROSA. Děti se tak nechtěně dostanou do kolotoče vztahů mezi současnými a bývalými partnery.

Ne vždy si dítě zvykne na nového partnera či partnerku svého otce či matky. Muž středního věku, který neměl nikdy děti, si zase jen těžce zvyká na veselé švitoření tří potomků své nové manželkyvztahová poradkyně Radana Štěpánková

Dětí, které musí řešit spletité vztahy, je skutečně hodně, jak potvrzují údaje Českého statistického úřadu. Jen za devět měsíců letošního roku se v Česku rozpadla manželství, ve kterých žije 17,6 tisíce dětí. Navíc asi 245 tisíc dětí žije v domácnosti s pouze jedním dospělým. Ti ale také často žijí s novým partnerem v neformálním svazku, nebo vstoupí do opakovaného svazku.

„Do nového svazku vstupují i lidé, kteří nemají ještě kompletně vyřešený předchozí vztah. Původní partneři nevydýchají nového člověka po boku své bývalé partnerky, a naopak, nový ,rodič‘ se snaží vytěsnit toho původního,“ potvrdila Právu vztahová poradkyně Radana Štěpánková.

Podle ní není výjimkou, že často dochází ke štvaní dětí proti novým i starým rodičům. „Ne vždy si dítě zvykne na nového partnera či partnerku svého otce či matky. Muž středního věku, který neměl nikdy děti, si zase jen těžce zvyká na veselé švitoření tří potomků své nové manželky,“ vysvětlila.

Oříšek pro právníky

Spletité vzájemné vztahy v nově vzniklých rodinách jsou často oříškem i pro právníky. Lidé vstupující do druhého svazku se často ptají, zda je dobré mít předmanželskou smlouvu, aby se děti (vlastní a nevlastní) nehádaly při dědickém řízení. Podle advokátky Ivy Pavlíkové je nejlepší rozdělit majetek za života mezi děti darem nebo prodejem. Předmanželská smlouva totiž upravuje majetkové vztahy ne mezi rodiči a dětmi, ale mezi manžely po dobu manželství.

Pokud manželé mají děti z předchozích manželství, v rámci dědictví to znamená, že nevlastní děti, pokud žili alespoň jeden rok ve společné domácnosti se zůstavitelem (manželem), který není jejich rodič, tak po něm dědí ve druhé dědické třídě a manžel dědí v první dědické třídě společně s vlastními dětmi.

„Ohledně dělení majetku po rozvodu zde platí stejná pravidla, jako kdyby děti z předchozích manželství neměli, což znamená, že majetek je rozdělen buďto dohodou manželů, anebo pokud se manželé nedohodnou, tak rozhodnutím soudu,“ řekl advokát Zdeněk Vaňátko.

Každopádně nová svatba, zejména tam, kde jeden nebo oba z protagonistů mají děti z předchozích vztahů, nutně vyžaduje kooperaci a přípravu na nové vztahy v rodině, citlivý přístup a vzájemnou toleranci a pochopení. Je také vhodné se poradit s dětským psychologem.

„Měli bychom se umět rozejít civilizovaně, s ohledem na děti, naučit se žíti vedle sebe, když to nejde spolu,“ dodala Prokopová.