Sloučení se děsí nejen učitelé, ale hlavně rodiče, protože drtivá většina z nich má zkušenosti se šikanou ze strany zdravých dětí.

To je i případ Lenky Klechové, u jejíž dcery se ve třech letech objevila lehká mentální retardace. Rodině to způsobilo s nástupem povinné školní docházky velké problémy.

Přestože dívka měla na základní škole veškerou možnou pomoc speciálních pedagogů a asistentů, dokončila ji s těžkostmi, které vznikly právě kvůli šikaně ze strany zdravých spolužáků. „Byly jsme začlenění v rámci inkluze, měly jsme asistenta, a i tak se nám tyto nepříjemné situace nevyhnuly. Jak zdravotně, tak psychicky to bylo pro dceru velkou zátěží. Nebyla schopna chodit do školy. Uzavírala se do sebe. Nebyla schopna komunikovat, nechtěla o ničem mluvit. Utíkala si do svého světa, protože tam se cítila v bezpečí,“ vzpomíná jen nerada Klechová.

Nejhorší na tom podle ní bylo, že vedení školy o všem vědělo, ale nechtělo to řešit. „Bylo mi řečeno: ,Vždyť ten život je krutý a bohužel budete si na to muset zvyknout,´ “ dodala nešťastná maminka.

Kunická škola se dětem věnuje

Když se rozhodovalo, kam dívka půjde na střední školu, objevila rodina právě řemeslnou školu v Kunicích, kam chodí už třetím rokem a kde je podle matky a učitelů velmi spokojená.

„Tato škola je zvláštní tím, že nabízí individuální přístup. Díky speciálním pedagogům má možnost se dětem věnovat, má možnost je vést k tomu, aby byly schopny se začlenit do společnosti. Tyto děti tady mají své zázemí, tady mají své bezpečí. Jsou mezi vlastními čili nejsou vystaveny riziku šikany, různých tlaků,“ vyjmenovává Klechová výhody malého kolektivu.

Nejen ona, ale i ostatní rodiče se obávají, že když bude tato škola spojena s potravinářským učilištěm v Jílovém u Prahy, veškeré dosavadní snahy o začlenění těchto dětí do společnosti budou pryč. Potravinářské učiliště totiž posílá děti na praxe samostatně, kdežto kunické děti chodí do pekáren, obchodů, kuchyní nebo pečovatelských domů ve skupinkách a pod dohledem učitelů.

Děti se ve škole cítí bezpečně a podle učitelů a rodičů dělají větší pokroky v než normálních školách.

Děti se ve škole cítí bezpečně a podle učitelů a rodičů dělají větší pokroky než v normálních školách.

FOTO: Novinky

Většina studentů z Kunic má problém s orientací a časem, nedokážou dojet samostatně do školy či na praxi, pokud to nebudou dlouho trénovat, a navíc mezi lidi, které neznají.

„Neví, kdy mu jede autobus, kdy pojede další, jestli mu ujede, nebo to zvládne. Takže samozřejmě jako rodič, z pohledu toho bezpečí – a chcete mít zajištěné bezpečí –, tak to dítě tam budete vozit. A to znamená co? Že když ho budu vozit celý život, tak ho nikdy neosamostatním, a jednou přijde čas, kdy my, rodiče, tady nebudeme a ty děti tady zůstanou napospas,“ děsí se Klechová.

Boj za záchranu

Dosavadní ředitelka Lenka Hanzlová, která na kunické škole působí od roku 1984, chtěla v červnu odejít do důchodu. Když se ale dozvěděla o chystané budoucnosti školy, rozhodla se do vyřešení zůstat. Po informování pedagogů a rodičů o záměru odboru školství nechat kunickou školu jako detašované pracoviště, které přejde pod hlavičku jiné školy, se její zaměstnanci i rodiče dětí rozhodli obrátit se dopisem na zastupitele.

„Zaměstnanci se rozhodli napsat žádost, dopis všem zastupitelům, kde je informovali o tom, jaká jsme škola, jaké děti vzděláváme a aby při tom, když budou rozhodovat, vzali všechny tyhle skutečnosti na zřetel a rozhodli velice uvážlivě a smysluplně. K tomuto dopisu se připojili i rodiče,“ řekla ředitelka.

Žádné detašované pracoviště, ale rovnou sloučení

Podle jednacího řádu zastupitelstva musí být deset dní před jednáním zveřejněn na úřední desce kraje jeho program. Tam se Hanzlová dočetla, že se bude jednat o sloučení škol, nikoliv o zachování dvou škol pod hlavičkou jedné. Má tak dojít k ekonomickým úsporám, protože tím se uspoří peníze na provoz střední školy řemesel a případně i peníze na mzdy pracovníků, kteří do nového pracoviště nepřejdou.

„To mě trošku překvapilo a hlavně zamrzelo, protože to byla zcela jiná informace, než kterou jsem dostávala, a potvrzovala to, že nebude zachováno detašované pracoviště,“ přiznává. K tomuto jednání, které se mělo konat 5. prosince, ale nakonec nedošlo.

Na základě dopisů od učitelů a rodičů se ředitelce ozval sekretariát radního pro oblast školství Zdeňka Seidla, který sloučení škol navrhl. Sjednal si na škole schůzku, přijel a vyslechl si důvody, proč školu zachovat. „Odjížděl od nás s tím, že může slíbit, že se bude snažit, aby to zůstalo jako detašované pracoviště po dobu, kdy on bude ve funkci, ale rozhodně že bude podporovat sloučení,“ sdělila se slzami v očích ředitelka.

Důvody sloučení podle navrhovatele

Novinky se Seidla zeptaly, proč tyto dvě školy navrhuje sloučit. „Škola v Kunicích by fungovala dále, ve stejném rozsahu, budovách. Jen ředitel by byl ve škole v Jílovém. Důvodem je, že od roku 2012 jsme školní inspekcí upozorňováni na kvalifikační insuficienci pedagogů. Pedagogové by měli mít odbornost speciální pedagogiky, měla ji jen ředitelka, která chce odejít do důchodu. Třikrát jsme inzerovali ředitele, nikdo se nepřihlásil, proto se kvalifikační insuficience, a tedy i vedení školy musí řešit,“ řekl Novinkám středočeský radní pro oblast školství.

„Tehdy byl zcela jiný počet žáků a i zaměstnanců. Samozřejmě od té doby došlo k určitému posunu,“ připouští Hanzlová, že je opravdu potřeba najít vhodného ředitele.

„Já bych chtěla při této příležitosti apelovat na pedagogickou veřejnost, zda by se mezi ní nenašel člověk, který by odpovídal kritériím na kandidáta na pozici ředitele Střední školy řemesel Kunice,“ říká ředitelka školy.