Jak se díváte na to, že Metropolitní plán, zpracovávaný Institutem plánování a rozvoje (IPR), ruší ploše u InterContinentalu v centru Prahy status veřejného prostranství, a umožní tak na něm stavět?

Metropolitní plán se zakládá na správné myšlence, že už se Praha nemůže dál rozšiřovat do volné krajiny a že by se tedy mělo více stavět v jejích dosavadních hranicích. To znamená, že by se zástavba uvnitř Prahy měla „zahušťovat“.

Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.

Nynější pohled na náměstí Curieových z parku u Staronové synagogy.

FOTO: Právo

V případě prostoru před hotelem InterContinental jde však o nesprávnou aplikaci správného pravidla. Každý z nás se může přesvědčit, že nejde o žádnou proluku, jak argumentuje IPR, ale že je to regulérní náměstí s pěknými domy kolem a s překvapivě dobře upravenou plochou.

Historik a teoretik architektury Rostislav Švácha

Historik a teoretik architektury Rostislav Švácha

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Historik architektury Lukeš mluví o tom, že prázdný prostor vyvažuje hmotově předimenzovanou stavbu hotelu. Ředitel IPR Ondřej Boháč naopak obhajuje zástavbu tím, že Pařížská ulice potřebuje jasnou hranici. Co si o tom myslíte?

Naprosto souhlasím s názorem Zdeňka Lukeše, že by se na tom náměstí nic stavět nemělo. Nerad bych však odbyl architektonickou hodnotu hotelu InterContinental tím, že je předimenzovaný.

Ve skutečnosti jde o jednu z nejkvalitnějších pražských staveb z přelomu šedesátých a sedmdesátých let, jejíž řešení je výsledkem pečlivých úvah kompetentních lidí. Na velké stavby v Praze se tehdy vypisovaly veřejné architektonické soutěže, jejich výsledky posuzovali skuteční odborníci a architekti v nich vítězili bez politických tlačenek.

Nynější pohled na náměstí Curieových z Bílkovy ulice.

Nynější pohled na náměstí Curieových z Bílkovy ulice

FOTO: Právo

Tak by se mohl změnit po zástavbě náměstí.

I tak by se mohlo změnit po zástavbě náměstí.

FOTO: Právo

Dnes se mi naopak zdá, že o všem rozhoduje tlak developerů, kterým jdou úřady na ruku, a aspoň uvnitř Prahy se prosazují architekti s dobrými konexemi na úřadech i u městských politiků.

K názoru pana ředitele Boháče můžu říct jen to, že Pařížská třída má hranici dostatečně jasnou už teď, prodloužení její fronty až k hotelu není potřebné. Je to pěkná velkoměstská ulice, která ústí do pěkného náměstí – podle všech pravidel dobře utvářeného města.

Ředitel IPR mluví i o tom, že Praha má příliš mnoho veřejných prostranství, parků a obecně zeleně, že se o ně jejich správci nezvládají starat. Je potřeba kvůli tomu v Praze zeleně ubrat?

To se zase týká Metropolitního plánu. Osobně ho pokládám za hodnotné urbanistické dílo, které řeší budoucnost Prahy v jednom celku a přináší pro hlavní město silnou vizi. Plán však má sporné stránky.

Přistupuje příliš liberálně k otázce výškových staveb, které můžou narušit historické panoráma, a prosazuje ono „zahušťování“, které opravdu může vést k záboru veřejných ploch pro novou zástavbu.

Případ náměstí před hotelem InterContinental tady mluví sám za sebe. Město Praha je podle mého názoru dost bohaté na to, aby se o své veřejné plochy dobře staralo, a ubírání zelených ploch se mi v době nastávajících klimatických změn, sucha a letních veder zdá být krajně nerozumné.

Zvyšuje větší zastavěnost kvalitu života ve městě, jak tvrdí ředitel IPR Boháč?

„Zahušťování“ města bytovými domy skutečně kvalitu života zvyšuje, protože tam, kde žije hodně lidí, máte k dispozici hodně služeb – obchody, školy a školky, restaurace a kavárny, trasy veřejné dopravy, a cítíte se tam bezpečněji.

Nic z toho však nepokládám za dostatečný důvod pro zábory zelených ploch nebo pro stavění do výšky.

Změna v Metropolitním plánu, o níž je řeč, razantně zvýší cenu pozemku, který vlastní Ivan Jakabovič a Patrik Tkáč z finanční skupiny J&T. Na případné budově pak mohou vydělat stamilióny. Co si o tom myslíte?

Soukromé zájmy jsou stejně legitimní jako veřejný zájem, ale nesmí to být tak, že by tento veřejný zájem utlačovaly nebo nad ním neustále vítězily. Nástrojem jakési rovnováhy mezi těmito zájmy ve městech byly už od 19. století urbanistické plány. O takovou rovnováhu by měl usilovat i Metropolitní plán.

Tento konkrétní případ však ukazuje, že se dnes plánovači někdy chovají k soukromým zájmům velmi vstřícně i v situacích, kdy záměr developera městu neprospěje. V tom ohledu je Metropolitní plán problematický a musí se kvůli tomu podrobit opravdu důkladné diskusi odborníků, široké veřejnosti a jejích zastupitelů ve všech městských částech.

Nejlepší by podle mě bylo, kdybychom ho brali jako hypotézu o budoucnosti Prahy, která projde testem veřejné debaty a všechny jeho sporné stránky se tak opraví a vylepší. Jak to ale konkrétně udělat, aby plán opravdu prošel testem připomínek široké veřejnosti, tak o tom, přiznám se, nemám jasnou představu. Rozhodně bychom se o něj měli víc zajímat a tlačit na své zastupitele, aby se o něj zajímali také.

Profesor Rostislav Švácha (1952)
Historik a teoretik umění a architektury.
Mezi jeho nejvýznamnější publikace patří Od moderny k funkcionalismu, Sial, Česká architektura a její přísnost nebo monografie Le Corbusiera a Karla Hubáčka.
V roce 2013 získal Cenu ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury, o rok později převzal prestižní Cenu architektů. Působí na univerzitě v Olomouci.