Lidé museli opouštět své domovy, voda byla nemilosrdná. Budovaly se nové a nové hráze, do oblasti směřovaly z centrálního skladu další stovky pytlů s pískem.

Voda přitom stále stoupala a všichni s obavami sledovali rozdíl mezi tratí a hladinou. K přelití chybělo v některých místech jen pár centimetrů, k evakuaci proto byly připravovány další domy, hráze se posouvaly dále od řeky směrem k Suchdolu.

Sedlec leží přímo u Vltavy, povodně ho nikdy neminou.

Sedlec leží přímo u Vltavy, povodně ho nikdy neminou.

Nakonec železniční trať vodu udržela a nad řekou byly zaplaveny jen domy v bezprostřední blízkosti viaduktů.

Následky

Přesto však byly následky povodní katastrofální. Voda, která se oproti normální výšce hladiny zvedla o osm metrů, zničila, co mohla: poškodila domy, místy až po podkroví v třetím podlaží, zničila zahrádky, vyvrátila stromy, utrhla svodidla hlavní silnice, celou oblast zanesla tunami bahna. Desítky rodin přišly o veškerý svůj majetek, zůstaly jim holé zdi domů se zničeným zařízením a všudypřítomným zapáchajícím bahnem, mnohdy v určitém rozsahu staticky narušené.

„Byly zatopeny sklepy a v bytě jsme měli až 140 centimetrů,“ vzpomíná na kameru paní Marta Študentová s tím, že musela s manželem, který měl tehdy čerstvou nechodící sádru na noze, bydlet celé dva měsíce u přátel a její děti byly u příbuzných.

Paní Študentová ukazuje, kam až sahá voda.

Paní Študentová ukazuje, kam až sahala voda.

FOTO: Novinky

Rok a půl práce

Díky pomoci lidí, brigádníků, armády i hasičů šlo první vyklízení prý vcelku rychle. Během týdne byly osekané zdi od bahna. „Plnohodnotně jsme se ale mohli nastěhovat až tak za rok a půl. První patro bylo v pořádku, ale jinak se dům zmenšil na polovinu, udělali jsme si provizorní kuchyň i koupelnu. Všude byl beton a zima,“ vzpomíná paní Študentová.

O povodních v roce 2002
V srpnu 2002 zaplavila velká voda Čechy ve dvou vlnách. První (7.-11.8.) naplnila koryta řek na jihu a západě Čech, postupně ale opadala. Druhá vlna (12.-16.8.) byla mnohem silnější, s katastrofickými následky.
Trvalý déšť způsobený pomalu postupující tlakovou níží v první vlně rozvodnil většinu jihočeských a západočeských toků. Déšť pak nakrátko ustal, 11. srpna se ale nad jihozápadem Čech střetly dva frontální systémy a začalo pršet ještě víc. Přesycená půda už další vodu nezadržela, a ta se tak řítila do přeplněných řek. Nejpostiženější bylo povodí Vltavy.
Už 12. srpna byla pod vodou všechna velká města na jihu a západě Čech. Nejhorší situace byla v Sušici, Strakonicích, Klatovech, Písku, Plzni, Českém Krumlově, Českých Budějovicích, Berouně a Praze. V krajích byl vyhlášen stav nouze.
V Praze se Vltava rozlila po Kampě, Holešovicích a Karlíně. Historické centrum ochránily protipovodňové bariéry. Největší škodu voda způsobila v metru, kde zatopila 18 stanic a téměř 20 kilometrů kolejí.
Nejhůře katastrofa postihla vesnice v záplavových oblastech. V obci Metly na Strakonicku zničila šestimetrová vlna z rybníka 15 domů uprostřed vsi. V Zálezlicích u Mělníka pak kvůli povodni spadlo přes 120 domů. Rozvodněné Labe zaplavilo mimo jiné areál neratovické chemičky Spolana, přičemž z továrny unikly desítky tun chemikálií.
Povodně si vyžádaly 17 lidských životů. V Č. Budějovicích, Táboře, Třeboni a Šanovicích zahynuli lidé odčerpávající vodu a pomáhající dobrovolníci, v Mutenicích přišel o život člen povodňové komise. Několik lidí zemřelo uvnitř svých domů a chat, které strhla voda. Dva lidé utonuli v autech, další tři lidi včetně raftařky strhl proud. V Děčíně zemřel jeden člověk při odstřelu lodi, další oběť si na Písecku vyžádal pád podmáčeného stromu.
Postiženo bylo přes 750 obcí, téměř čtvrt miliónu lidí muselo být evakuováno. Celkově velká voda způsobila škodu přes 73 miliard korun, z čehož 6 miliard stálo zprovoznění pražského metra.
Jedním ze symbolů povodní se stal také lachtan jihoafrický jménem Gaston z pražské zoologické zahrady. Gaston využil zaplavené spodní části zoo a vydal se po Vltavě na cestu za svobodou. Po necelém týdnu a 300 kilometrech ho chytili v Labi němečtí záchranáři. Gaston ale následně pošel vyčerpáním.
ČTĚTE TAKÉ:
Patnáct let od povodní: Zkáza udělala z Karlína lukrativní čtvrť 
Patnáct let od povodní v Hroznětíně: Většina města je nepojistitelná 
Patnáct let od povodní v Neratovicích: Z domu mu zůstala stát jen zadní stěna 
Patnáct let od povodní: Kde bývaly Metly, zůstala jen planina 
Patnáct let od povodní: V Mlékojedech velká voda nebývá, myslel si majitel. Dům musel zbourat 
Patnáct let od povodní: Blatná první vlnu zvládla, zkáza se přihnala až z protrhaných rybníků 
Patnáct let po povodních v Libiši: Kvůli chlóru ze Spolany jsme si měli zavřít okna. Žádná jsme neměli 
Patnáct let od povodní v Sedlci: Rok a půl trvalo, než z bahna udělali zase domov 
Patnáct let od povodní: Voda přišla ve středu, v sobotu a v neděli, vzpomíná cukrář z Ledenic
Patnáct let od povodní v Libiši: Připadalo mi to jako v roce 1945, kdy rozbombardovali část Neratovic
Patnáct let od povodní: V Písku si velká voda odnesla dva lidské životy