„Sociální a následně emoční osamělost je dokonalý zabiják zdraví. Osamělost může zdraví pokazit víc než obezita, ukazují desítky let výzkumu. Pivo a guláš s přáteli tak může zdraví prospět víc než pečlivě odměřená dávka salátu před televizí,“ uvádí publicista Vojtěch Pišl ve studii Století osamělosti, Sociální izolace může zabíjet.

Osamělých přibývá

Osamělých lidí všech věkových kategorií přitom přibývá. Roste počet jednočlenných domácností. Ten se v Česku od poloviny 90. let zdvojnásobil. Zatímco v roce 1995 jich bylo 670 tisíc, v současnosti zhruba každá třetí česká domácnost je jednočlenná.

Důvodů posilování sociální izolace a osamělosti je několik. Na setkávání s přáteli, s rodinou máme stále méně času. Setkávání a posezení s přáteli nepovažujeme při honbě za úspěchem a penězi za užitečná. Život rodiny se atomizuje, rodiny se nesetkávají už ani u společných obědů a večeří.

Riziko osamělosti sebou nese i prodlužující se věk dožití. Zemře životní partner, přátelé. Zhoršený zdravotní stav pak znemožňuje pohyb, návštěvu kulturních a společenských akcí.

„Velký vliv má i anonymita velkých bytových komplexů, proměny českých vesnic, kde se kdysi všichni navzájem znali a navštěvovali. Svoji roli hraje u starších lidí i strach chodit po setmění ven či problém dostat se do dopravních prostředků,“ upozorňuje socioterapeutka Zdena Prokopová.

Kontaktů s přáteli a příbuznými ubývá

Snížila se frekvence kontaktu s příbuznými i s přáteli. Přitom pocit, že se na své blízké může v nouzi spolehnout, má většina lidí, upozorňuje šetření Českého statistického úřadu.

Zatímco v roce 2006 byla v kontaktu se svými příbuznými třetina osob, o deset let později to byla pouze čtvrtina. Denně byla v roce 2006 v osobním kontaktu s příbuznými necelá čtvrtina osob, zatímco v roce 2015 pouze 14,2 procenta. Podíl osob, které byly v kontaktu s příbuznými každý týden, zůstal zhruba stejný, a to kolem dvou pětin. Vzrostl ale podíl těch, kteří byli s příbuznými v kontaktu několikrát za měsíc a jednou za měsíc.

Snížila se i frekvence kontaktů s přáteli. Zatímco v roce 2006 byla v denním kontaktu s přáteli zhruba čtvrtina osob, v roce 2015 to už byla jen necelá pětina. Výrazný pokles byl i u osobních setkání. V roce 2006 se s přáteli denně osobně viděla zhruba pětina osob, v roce 2015 to byl každý desátý Čech. Zhruba třetina lidí byla v osobním či jiném kontaktu s přáteli každý týden. Tento podíl se v uvedených letech prakticky nezměnil. Dalších zhruba 30 procent osob se s přáteli setkává nebo s nimi komunikuje několikrát do měsíce.

Jistoty manželství

Na kvalitní prožívání života má vliv i to, zda žijete v páru. Senioři se navíc cítí v manželství šťastnější než lidé středního věku, protože jejich očekávání jsou realističtější. Případné problémy v soužití nepovažují za tak závažné jako osamělost či úmrtí celoživotního partnera. Důležitost společného soužití ale neprojevují okázale, prožívají jej spíše vnitřně.

„Lidé, kteří byli nejspokojenější ve věku padesáti let se svými vztahy, byli v osmdesáti nejzdravější,“ konstatuje studie z Harvardu, která sleduje od roku 1938 stovky Američanů.

Pro šťastný a zdravý život je samozřejmě důležité, jaká je hladina cholesterolu, jak tučné je vaše bankovní konto, jaké geny člověk zdědí, jaký je jeho inteligenční kvocient. Zda prožijete šťastný život, jsou však rozhodující kvalitní vztahy.

„Samota zabíjí. Je mocná jako alkoholismus nebo kouření,“ konstatuje vedoucí harvardského výzkumného týmu, psychiatr Robert Waldinger. A podotýká, že „nejde o to, kolik přátel máme, ale o kvalitu vztahů“.