Prostřednictvím žaloby se dva žijící dědicové a dva rodinné trusty domáhali určení, že ke dni své smrti v roce 1942 byl majitelem nemovitostí stále Alphonse Mayer von Rothschild. Prakticky by to znamenalo, že neplatí ani převod na Německou říši, ani poválečná konfiskace.

Okresní soud v Ostravě ale v roce 2015 žalobu zamítl, krajský soud pak s odvoláním naložil stejně. Klíčovým důvodem bylo to, že vdova po posledním držiteli majetku po roce 1945 plně nevyužila možnost domáhat se svého vlastnického práva, což tehdejší právní řád papírově umožňoval. Zemský národní výbor ji tehdy odkázal na soudní řízení.

„Pokud tak neučinila, nelze ani tehdejší restituční zákonodárství obcházet žalobou o určení vlastnického práva,” stojí v usnesení Nejvyššího soudu. „I kdyby bylo možno přisvědčit a uznat, že jim byla konfiskací způsobena křivda, šlo by o křivdu způsobenou před 25. únorem 1948, a takové křivdy se podle ustálené judikatury neodčiňují,” napsali také soudci v odůvodnění. Proti rozhodnutí lze teoreticky podat ústavní stížnost.

Pozemky, které už vlastní někdo jiný, zpět nechtěli

Nárokované parcely mají v katastru většinou označení ostatní plocha či zahrada, zastavěná je pouze malá část. Obec ve vyjádření k dovolání uvedla, že se o sporné nemovitosti řádně stará a nadále je plánuje využívat. Varovala před narušením právní jistoty.

O nárocích Rothschildů ve Slezsku média informovala zejména v roce 2009. Jeden z dědiců Geoffrey Hoguet tehdy opakovaně uvedl, že rodina má zájem jen o nemovitosti, které jsou v držbě státu nebo obcí. Pozemky v soukromých rukou potomci nárokovat nechtěli.