Osud Ležáků, kde nacisté zabili 52 lidí, připomíná devět památníků se jmény povražděných rodin. Jeden nese jméno dvaadvacetiletého zaměstnance ležáckého lomu Potůčkova kamaráda Miloslava Stantejského.

„Opatřoval součástky pro Libuši. V Ležákách bydlel v pronájmu ve mlýně. Tušil, co se chystá. Den před vypálením osady tam z domovského Přelouče odjel. Tím nás zachránil,“ vzlykavě vzpomíná odbojářova neteř Hana Vladyková.

Výročí masové vraždy znamená pro příbuzné obětí příležitost k rodinnému setkání. „Vždycky si máme co říci,“ potvrdila dvojice sester Šťulíkových, které jediné z Ležáků přežily.

Hana Vladyková u památníku strýce Miloslava Stantejského.

Hana Vladyková u památníku strýce Miloslava Stantejského.

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Sotva tříletou Jarmilu a jednoroční Marii poslali Němci na převýchovu do německých rodin.

„Všechno jsem mnohokrát řekla. Myslím na to spíše doma,“ podotkla Jarmila. „Mám úkol babičku chránit před bulvárními novináři. Nebezpečí jí naznačím,“ dodala Jarmilina vnučka gymnazistka Barbora.

Ležáky na druhém místě

Šťulíkovic rodině připadají dnešní připomínky nezapomenutelného zločinu pietnější k obětem. „Dříve šlo o lidovou veselici spojenou s nákupem nedostatkového zboží. Chtěli sem nalákal lidi,“ shodly se.

Nedělní pietní akt v Ležácích

Nedělní pietní akt v Ležácích

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Ležáky stojí podle některých politiků v závěsu za Lidicemi. „Ležákům je stále věnovaná menší pozornost než Lidicím. Na rozdíl od Lidic nebyly znovu postaveny. Nebylo pro koho stavět,“ prohlásila místopředsedkyně Senátu Miluše Horská (bez politické příslušnosti).

Politici se jen zviditelňují 

Osada chudých chalupníků měla na rozdíl od údajně proletářštějších Lidic doplácet na příchylnost k západnímu odboji.

„Jde o vrchol nevkusu upřednostňovat jednu vyvražděnou obec před druhou. Pocit upozaďování Ležáků může plynout z doby, kdy Lidice byly prezentovány jako komunistická obec, ačkoliv tomu tak nebylo,“ reagoval vojenský historik Eduard Stehlík.

„Vzpomínkové akce byly v Lidicích za účasti nejvyšších státních představitelů pompéznější. Nelze nezohlednit ani to, že Lidice jsou deset minut autem od Prahy, kdežto Ležáky daleko,“ dodal.

Nedělní pietní akt v Ležácích

Nedělní pietní akt v Ležácích

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Doplnil, že mu vadí jednak to, že přeživší jsou dnes trochu na vedlejší koleji, a také divadlo politiků, z nichž někteří nepřicházejí s lidskou pokorou, nýbrž s úmyslem se zviditelnit. „Zároveň nepůsobí dobře, když někteří místní přijdou v rozšmajdaných keckách, upoceném triku a pobíhají tady s kelímkem piva,“ podotkl plukovník Stehlík.

Němci postupovali v Ležácích méně demonstrativně než v Lidicích, zato s mnohem brutálnější důkladností. Ležáky nepředstavovaly propagandistický cíl, nýbrž pomstu. Nejmladší oběti msty za atentát na říšského protektora Reinharda Heydricha, Jaromír Mrkvička a Pavel Sýkora, byly zplynovány spolu s dalšími devíti dětmi ve věku necelého roku.