Soudci Vladimír Veselý, Ivo Kouřil a Jan Engelmann upozornili na to, že odposlechy se už dříve mnohokrát zabývaly jak Nejvyšší soud, tak i Ústavní soud. Oba přitom podle senátu jasně vymezily pravidla, ve kterých by se měli vyšetřovatelé, státní zástupci i soudci při povolování odposlechů pohybovat.

„Odposlech je dovoleným zásahem. Nadměrná formalizace při povolování odposlechů by mohla znemožnit dosažení cílů trestního řízení,“ uvedl Veselý s odkazem na starší judikaturu.

„Bylo dáno důvodné podezření na sofistikovanou trestnou činnost, pachatelé jednali v utajení, jejich jednání mělo mít zdání legálnosti, měli používat cizí telefony. Určující je, že okolnosti případu dostatečně ospravedlňují nařízení odposlechu, a to zejména vzhledem k charakteru trestné činnosti. Navíc tato činnost byla teprve v běhu. Soudkyně přezkoumala návrh k odposlechu, evidentně se seznámila s podklady a rozhodla, že bez odposlechů by zřejmě nešlo dosáhnout sledovaného účelu,“ konstatoval Veselý.

David Rath

David Rath

FOTO: Václav Šálek, ČTK

„Daný příkaz byl vydán v mezích zákona a jeho odůvodnění je dostatečné,“ měli jasno soudci NS.

Podle názoru NS by tak Krajský soud v Praze mohl znovu s odposlechy pracovat. Vrchní soud přitom odposlechy označil za nezákonné, a tedy nepoužitelné.

Rath dostal 8,5 roku

Středočeský krajský soud Ratha v červenci 2015 uznal vinným z přijímání úplatků v souvislosti s krajskými zakázkami a nepravomocně mu uložil 8,5 roku vězení. Spojil ho s činností manželů Petra a Kateřiny Kottových, kteří dostali tresty o rok nižší.

Odvolací senát Vrchního soudu v Praze ale rozsudek loni zrušil kvůli použitým odposlechům. Podle něj byly stěžejní důkazy obžaloby pořízeny nezákonně, a v hlavním líčení je proto nelze použít.

Pelikán: Jinak než přes odposlechy to nešlo

Proti tomu okamžitě podal stížnost ministr Pelikán. „Podezřelí jednali konspirativně, znali se navzájem, mají vysokou inteligenci a rozhodně nelze předpokládat, že by jejich trestnou činnost bylo možno dokumentovat jinými možnostmi,“ obhajoval pořízení rozsáhlých odposlechů ministr ve svém podání. „Nešlo o snadno a běžnými prostředky odhalitelnou kriminalitu,“ upozornil.

Podle stížnosti bylo možno podezření, že se na hejtmanství děje v souvislosti se zakázkami něco podivného, prokázat právě bez nařízení odposlechů jen stěží.

„Představa, že by šlo informace získat i jinak, je nesmyslná. Svědky nezákonného jednání tam byli jen sami podezřelí. Měli také velkou znalost policejních operativních metod. Použité prostředky lze proto považovat za odůvodněné, a nikoli za akt svévole,“ upozornil ministr.