Lidé si zaslouží bližší výklad, proč se kníratý předák najednou vynořil jako ponorka ve výsostných vodách velké politiky. Úvodní poznámka však musí znít, že to není poprvé. Začátkem 90. let se tehdejší ČSSD věnoval málokdo, v oblibě byly jiné strany. A přitom už tehdy, za předsedy Jiřího Horáka, byl jedním z jeho zástupců v letech 1990 až 1991 Richard Falbr. V září 1991 pak na funkci rezignoval, protože se rozhodl působit hlavně v odborech.

V pozdějších letech členství ve straně z tohoto důvodu dokonce ukončil, a přesto ihned po sjezdu soc. dem. v roce 1999 prohlásili funkcionáři ČSSD Jana Volfová a Ivan Halíček, že by právě Falbr mohl být za další dva roky nástupcem jejich patrona Miloše Zemana v čele strany jako protiváha Stanislavu Grossovi.

Tenkrát trvaly námluvy jen pár dnů. Nejdříve nemalá část soc. dem. tuto představu uvítala, a vzápětí na ni musela zapomenout, neboť vystoupil sám Zeman a jakékoli úvahy o Falbrovi striktně zarazil. Jako důvod uvedl, že v čele ČSSD nemůže stát člověk, který byl nějaký čas mimo stranické řady.

Dnes se Falbrův návrat rozehrává podruhé a za odlišných okolností. Už je opět držitelem legitimace soc. dem., není zatížen funkcí v odborech, ale především se na rozdíl od roku 1999 už rozhodl, že do předsjezdových šachů skutečně vstoupí. Ne jako aspirant na funkci nejvyšší, ale se zájmem stát se místopředsedou pro zahraniční styky.

Samo o sobě by to však nevysvětlovalo zájem, který Falbra v tomto novém angažmá provází. Ostatně na místopředsedy bude jak je v ČSSD zvykem jistě kandidovat víc lidí, než je oněch pět křesel, která jsou k dispozici. Kolem žádného z již známých kadidátů snad kromě Zemanova člověka Petra Lachnita v Ostravě ale vášně nevíří. Proč je Falbr výjimkou?

Protože je typem, který převážná většina soc. demokratů po Zemanově odchodu ve vedení postrádá a jistě by ho v Lidovém domě uvítala. V anglosaských zemích, k nimž trojjazyčný Falbr narozený v anglickém Chesteru českému letci a španělské zdravotní sestře, má blízko, se jeho naturelu říká father-figure. Česky tedy táta přísný, ale moudrý a ochranitelský. Pro každou z obou znesvářených frakcí, jejichž spory otřásají současnou ČSSD, má takový spojenec cenu zlata. Falbr to samozřejmě ví a může lavírovat.

Zemanovce k němu vábí stejné povahové rysy jako u jejich modly. Jen si kladou podmínku, že pro obdržení nominace na místopředsedu musí jednoznačně podpořit Zemanovy ambice stát se prezidentem. A podle dostupných informací by si tandem prezident Zeman předseda ČSSD Falbr představovali jako ideální kombinaci dvou silných mužů v barvách soc. dem.

Tak daleko nezemanovská frakce nejde, ale jistě by ráda vyuila Falbrovy schopnosti říkat veřejně tvrdé kritické poznámky na Zemanovu adresu, a také velké autority, kterou dlouholetý šéf odborů má v politice i ve společnosti. Falbrův handicap pozitivní lustrace kvůli vyučování jazyků na vnitru v 60. letech může být vytažen pouze tou skupinou, kterou v jejím očekávání zklame. Jinak, po opětovném zvolení do čela odborů i do Senátu, se ukázalo, že pro lidi není podstatný.

Sám Richard Falbr se musí vzniklou situací dobře bavit. I tím, že v něm každý vidí pouz to, co vidět chce. Tedy zemanovci si nepřipouštějí, že by jejich Miloše za jistých okolností klidně poslal do pekel, a protizemanovci, že by se se Zemanem i přes hlasité hádky, bude-li nutné, vždy dokázal dohodnout.

Falbr je jako cirkusový kůň, kterému se už stýskalo po vůni manéže a divácích v hledišti. Teď je má a má výhodu, že když tohle představení nevyjde, může se odebrat do další arény. Určitě by se stal jedním z kandidátů do Evropského parlamentu. Do EU jsme ale zatím nevstoupili a doma je doma.