Dnešní den by měl být dnem pozastavení a rozjímání podobně, jako to člověk koná v den úmrtí svých nejdražších. Měl by být vytržením z běžného chodu světa, práce i obyčejů. I lidové přívlastky Bolestný či Tichý pátek vyjadřují smutek, pokání a půst věřících pro památku Krista.

Velký pátek je prvním dnem Velikonočního třídenní, to je umučení, pohřbení a vzkříšení Ježíše Krista. Následuje Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání. Třídenní v řadě církevních společenství představuje vrchol liturgického roku, neboť obsahuje ústřední bod křesťanské zvěsti: vykoupení lidstva skrze oběť Ježíše Krista za hříchy člověka a jeho vítězství nad smrtí v události zmrtvýchvstání.

S velkým pátkem se pojí řada lidových zvyků. Mnozí se omývají vodou nebo rosou, aby byli chráněni před nemocemi. Nemělo by se hýbat zemí, tudíž ani pracovat na poli nebo v sadu. Nesmí se prát ani prádlo. Pradleny říkaly, že by tak prádlo namáčely do Kristovy krve. Někteří věřili, že země vydává své poklady nebo že vycházejí na souš vodníci a z hory i Blaničtí rytíři. S Velkým pátkem je spojena i řada pranostik.

Jako den pracovního klidu nebo státní svátek se Velký pátek slaví asi ve 40 zemích světa, například v Británii, Německu, Rakousku, Slovensku, Skandinávii, ale i v Austrálii, Brazílii, Kanadě nebo na Kubě. Velký pátek jako součást Velikonoc byl státním svátkem i v někdejším Československu, za komunistického režimu v roce 1951 byl ale zrušen. Státním svátkem je opět od loňska, lidé tak mají čtyři dny volna v řadě.