Hayato Okamura: S Tomiovou politikou hluboce nesouhlasím

Konkrétním podnětem ke kandidatuře je také oslovení ze strany ministra kultury Daniela Hermana, který mě přizval k bližší spolupráci do parlamentních voleb. Velice si ho vážím a řekl bych, že mám určitá témata a určité podněty, s nimiž bych mohl přispět do naší společnosti a pozitivně jí prospět.

Témata jsou ta, která souvisí s mým osobním životem. Jsem otcem pěti dětí, takže je mi velice drahé téma rodiny, manželství, dětí, jejich výchovy a vzdělávání. Rodina a přijetí dětí, jejich trpělivá a mnohaletá výchova, úroveň jejich vzdělanosti, to je úplný základ pro naši národní existenci do budoucna.

Druhá oblast souvisí s mezinárodními kořeny mé rodiny. Sám mám česko-japonsko-korejský původ, moje manželka Ludmila má zase česko-rusko-ukrajinské kořeny. Já jsem prožil část života v dalekém Japonsku, moje manželka zase prožila asi polovinu života v Rakousku. Je mi nesmírně blízké a drahé téma jednotné mírové Evropské unie, která má samozřejmě mnoho chyb a potřebuje neustálou opravu a reformy, ale v podstatě za ní pevně stojím.

Víte, to už je takové osobní. Tomio se mnou moc nekomunikuje. Ale on zná můj názor. Tady bych chtěl rozlišit rovinu politickou a rovinu osobní. Po politické stránce s politickými názory a s politickými kroky svého mladšího prostředního bratra Tomia hluboce nesouhlasím. Ale v té osobní rovině je to můj mladší bratr, je členem rodiny a nikdo nám to nevezme. Jako člověka ho beru a přeju mu, aby se jeho život nějakým způsobem nakonec v dobrém naplnil.

On se Tomio v těch tvrzeních trochu unáhlil. Domnívám se, že mluvil v rozčilení. On tam mluví třeba o našem skutečně vážně nemocném tatínkovi v Tokiu a obvinil mě z toho, že mu dostatečně nepomáhám. Dokonce jsem mu prý odmítl pomoci. Musím říct, že to není pravda. Nechci to dál rozvádět, je to taková už osobní rodinná záležitost.

Co se týče finančních problémů, tak já nežiji jako milionář. Nejsem žádný velkopodnikatel. Já i moje manželka pracujeme jako běžní čeští občané. Já s japonštinou jako tlumočník a průvodce. Moje manželka zase pracuje s němčinou jako překladatelka. Samozřejmě při pěti dětech, z nichž čtyři už jsou velcí studenti, si nemůžeme vyskakovat, žijeme relativně skromně. Ale jsme křesťané, jsme františkánští terciáři a nevadí nám to, nebereme to tragicky. Nechápu, co tím Tomio myslel. Žijeme skromně, ale určitě není motivem mého vstupu do politiky nějaký osobní finanční prospěch. To je ošklivé nařčení, které naprosto odmítám.

Pracuji od konce svých studentských let s japonštinou. Jako tlumočník delegací a také jako průvodce turistů. Celou tu dobu pracuji jako živnostník. Objednávky a zakázky dostávám z různých stran, především od cestovních kanceláří, někdy i od jednotlivců. Část zakázek jsem dostal i od společnosti Miki Travel, v jejíž pražské pobočce Tomio působil jako vedoucí. Jako odborník v této branži mám dobré jméno a lidé si mě jako průvodce a tlumočníka cení. Nejsou tedy pravdivá Tomiova slova, že jsem jeho zaměstnanec. To je naprostá nepravda.

Kdybych měl jmenovat jednu osobnost za všechny, tak je to kancléřka Angela Merkelová. Ona není mezi Čechy příliš populární, ale myslím si, že je to proto, že ji málo znají. Ona je opravdová lídryně. Nijak si ji neidealizuji, je jenom člověk a udělala i některé chyby, ale před časem, kdy vrcholila migrační krize, ona obstála. Ukazuje se to také na její dlouhodobé podpoře na německé politické scéně. Po tom všem, co se odehrálo, má stále velkou podporu německých voličů a rýsuje se, že by kancléřka Merkelová a němečtí křesťanští demokraté mohli znovu zvítězit v parlamentních volbách.

Je to něco nového a jako všechno nové to vyvolává otázky, u někoho opatrnou zdrženlivost a trochu rozpaky, ale zároveň je to svěží vítr. Naši občané a naši voliči v té nynější situaci očekávají takový krok. Právě uvědomělí občané, jednoznačně proevropsky, prodemokraticky a prozápadně orientovaní, takovou koalici velice vítají. Je to samozřejmě odvážné, ale ne v negativním, ale v dobrém slova smyslu. Myslím si, že je to správné, že to voliči ocení a že to vyjde.

Věřím. Věřím i tomu, že koalice může získat i podstatně více než jenom deset procent hlasů.

Vy mě nutíte, abych prorokoval. Myslím si, že pokud budou političtí kandidáti schopní opravdu tvrdě pracovat a voličům vysvětlovat ten demokratický program, který je nosný pro celou naši společnost, když pořádně zaberou, tak je reálné získat i těch patnáct procent.

Migrace a migrační krize jsou skutečně velký fenomén, jev a problém naší doby, historický. Není to něco, co je tady dnes a skončí to pozítří. Nyní je utlumená, ale s největší pravděpodobností bude pokračovat v příštích letech a desetiletích a bude velkým tématem také pro generace našich dětí a vnuků. Je jistě potřeba bezpodmínečně zajistit bezpečnost evropských občanů. Zároveň ale pokud máme zůstat Evropany v civilizačním slova smyslu, nemůžeme rezignovat na lidskost. Když to řeknu polopaticky, nemůžeme přihlížet tomu, že před hranicemi Evropy umírají lidé, kteří jsou v nějaké velmi těžké situaci. Je přitom jasné, že i pro přijetí určitého počtu migrantů Evropa nemá neomezenou kapacitu. V těchto souřadnicích je třeba pak hledat praktická řešení. Řešení samozřejmě není triviální a je třeba se k němu trpělivě dopracovávat.

Nikdy bych si nedovolil někoho z Čechů do té pomoci nutit. To říkám otevřeně. Sám jsem člověk, který prožil část života ve velice odlišné a vzdálené civilizaci, ve východní Asii, v Japonsku a přibližně v deseti letech jsem se přistěhoval do Evropy, do Prahy, do tehdejšího normalizačního Československa. Zažil jsem i ten kulturní šok. Česky jsem uměl díky mamince docela dobře, ale než jsem se tady u nás zorientoval, než jsem pochopil způsob myšlení českých lidí, který je samozřejmě hluboce zformovaný historickou zkušeností Čechů, těmi okupacemi, mnoha změnami režimů. Oni si vypěstovali takovou chytrou schopnost přežít a v dobrých rodinách i uchovat podstatné hodnoty. Ale než toto člověk, který přijde ze vzdálené kultury, pochopí – mně to trvalo několik let.