Nejvíc pozornosti se dostalo nápadu snížit počet poslanců ze 200 na 101. Co si o tom myslíte?

Sněmovna by měla odrážet strukturu společnosti – čím méně bude mít poslanců, tím méně bude osobních zkušeností a světonázorů. Dvě stě poslanců mi nepřijde jako něco problematického z hlediska fungování státu.

Babiš dále prohlásil, že by poslanci mohli být do Sněmovny zvoleni maximálně na dvě funkční období, tedy osm let. Má to své opodstatnění?

V soutěživém stranickém systému to obvyklé není, s takovými limity se naopak často setkáte v latinskoamerickém světě. Tam je to však dáno tím, že místní hegemonní strany – jako mexická Institucionální revoluční strana – musely zajistit koloběh funkcionářů.

Myslím, že je stále složitější vykonávat funkci člena zákonodárného sboru, přihlédnu-li ke složitosti problémů, před kterými stojí. Mně připadá, že šance kumulovat politickou zkušenost je spíše pozitivum než negativum.

V každém případě, pokud by někomu vadilo, že jsou poslanci ve Sněmovně příliš dlouho, tak je patrně jejich strana již nenavrhne a lidé nezvolí. Takový poslanec ODS Marek Benda se několikrát dostal do Sněmovny z nevolitelného místa z vůle voličů, nikoli stranických kmotrů.

O zrušení Senátu lídr ANO už mluvil loni. O víkendu však přišel s nápadem, zda by nemělo zaniknout místo senátora, pokud se k volbám nedostaví aspoň 30 procent lidí. Mohlo by to fungovat?

To byl asi nejabsurdnější nápad, který jsem zaznamenal. Ústavní instituce má určité parametry, na které jsou vázána pravidla usnášení a výkon kompetencí. Nemůže mít v jednu chvíli Senát 81 členů, pak padesát, pak třicet a pak zase osmdesát. To je v rozporu s jakýmikoli základy institucionálního myšlení, ať už v právu, či politické vědě.

Pokud by se místo mělo rušit permanentně, tak by zřejmě bylo třeba překreslit volební obvody, jinak by někteří občané senátora měli a jiní ne. A proč to omezovat jen na Senát, a ne na Evropský parlament či volbu prezidenta? Tak opravdu nelze uvažovat.

Babiš s nápady tohoto typu ale přichází často, a kdo ví, zda třeba nepovede příští vládu.

Jeho návrhy nelze posuzovat jako jednotlivosti, všechno dohromady to připomíná ústavní revoluci, která by vás měla vést k tomu, abyste ústavu přepsal a přišel s novým systémem. Ty návrhy mají dalekosáhlé dopady. Vezměte si jen redukci Sněmovny na 101 poslanců – to by mělo vliv na reprezentaci voličů, stranický systém či koncepci klubů.

Těm návrhům je společné to, čemu se říká ústavní populismus. Eliminujete nejrůznější pojistky a bariéry, a kdyby byl nějaký problém, tak se pomocí referenda odvoláte k lidu, nejlépe zpracovávanému vašimi médii, a tak dále. To se výrazně vymyká středoevropské tradici a sune nás směrem k Latinské Americe.

ANO také mluví o zavedení přímé volby starostů a hejtmanů. To by šlo zavést, aniž by to výrazně dopadlo na ústavní systém?

Závisí na tom, co si pod tím představujeme. Zavedení reprezentativní figury starosty či hejtmana by asi ústavní změnu nevyžadovalo, pokud by ale měl mít exekutivní pravomoci jako v prezidentském systému, tak by to už na změnu bylo. Hlavně by se ale věci musely změnit tak, aby to v obci či na kraji fungovalo a aby nedocházelo k patům.

Bude náš starosta či hejtman rozhodovat dekrety, aby se vyhnul zastupitelstvu, a chceme, aby se mu vyhýbal? Pokud se starosta střetne se zastupiteli, tak k čemu dojde? Obec se nehne do příštích voleb, anebo budou možné volby, které například v USA nejsou, protože atributem prezidentského systému je nerozpustitelnost Kongresu. To vše je třeba domýšlet.

Musíme se ale ptát, proč něco takového chci. Jen proto, že se to líbí voličům? Copak to je klíčem k řízení státu? To tak přece nemůže fungovat ani při řízení firmy.

Někteří politici také upozorňují, že náš současný systém poměrného zastoupení do Sněmovny, přepočítávaný podle D’Hondtovy metody, stejně nahrává největším stranám. Je systém zralý na změnu v této věci?

Nemyslím, že je zvláštní důvod ho měnit. Pokud bychom hledali proporčnější metodu, tak to povede k výraznější fragmentarizaci Sněmovny, a tedy větším problémům při sestavování vlády. Jelikož už teď dlouhodobě platí, že máme vlády složené ze tří stran, což je spíš více než méně, tak bych nevytvářel podmínky pro to, abychom museli vytvářet čtyřčlenné koalice.

O posílení proporcionality se mluvilo naposledy za někdejšího premiéra ODS Mirka Topolánka, které spočívalo v tom, že vítěz sněmovních voleb měl dostat víc poslanců, což pochybuji, že by bez změny ústavy bylo možné.

Je otázka, zda se nezaměřit na aditivní klauzule, podle nichž volební dvoukoalice potřebuje 10 procent na vstup do Sněmovny, místo obvyklých pěti procent, a trojkoalice 15 procent. Připadá mi, že odrazování od vzniku předvolebních koalic není správné.