Ve sporu mezi učitelkou druhého stupně základní školy z Třebíčska šlo o to, jestli má dostatečnou kvalifikaci pro své zaměstnání. Žena vystudovala doplňkové pedagogické roční studium na jedné z pedagogických fakult na konci sedmdesátých let a Vysokou školu ekonomickou v Praze. Po deseti letech učení dostala ze základní školy v roce 2010 výpověď s  tím, že nesplňuje předpoklady pro učitele na základní škole podle zákona o pedagogických pracovních.

Proti tomu se žena bránila žalobou, ovšem soudy jí odmítly vyjít vstříc s tím, že pedagogickým studiem si doplnila pouze středoškolské vzdělání, neboť vysokoškolské ještě v tu dobu neměla, navíc prý získala jen odbornost pro výuku na učňovských školách a odborných učilištích.

Pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce poskytnout ani nemůžesoudce Vojtěch Šimíček

Senát ÚS se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem uznal, že žena podle nového zákona nesplňovala potřebnou kvalifikaci, ovšem upozornil, že podle stejné normy lze za pedagogické pracovníky považovat i ty, kteří splnili předpoklady podle dosavadních předpisů.

Navíc normu lze podle Šimíčka vykládat nejméně dvěma různými způsoby. „Stěžovatelka prokázala absolvování pedagogického studia a také úspěšné přezkoušení z předmětů psychologie a pedagogiky tak, jak vyhláška vyžaduje. Doplňující pedagogické vzdělání proto lze chápat jako opravňující k výuce na druhém stupni ZŠ,“ konstatoval.

Soud vyzdvihl mnohaletou praxi a zkušenosti

ÚS navíc upozornil, že zákoník práce rozlišuje situace, kdy se zaměstnanec teprve uchází o práci, nebo kdy již tuto vykonává. „Zatímco u nástupu je na místě bedlivé prověřování toho, zda má zaměstnanec potřebnou kvalifikaci, v případě druhém je třeba volit maximálně zdrženlivý a citlivý přístup,“ prohlásil Šimíček.

„Již známé rčení totiž praví, že šedá je teorie a zelený strom života. Reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce poskytnout ani nemůže. To se pochopitelně týká i školství, kdy se skutečné pedagogické schopnosti týkají až praxe a zkušeností,“ dodal Šimíček.