Nakonec tak nikdo holčičku matce, která už s ní v tuto chvíli žije na Plzeňsku v bytě s jejím tatínkem, nevzal. Ani jediný den tak nemuselo batole strávit v ústavu. Jde o první případ, kdy se nepochopitelnému přesunu dítěte do ústavu na doporučení OSPOD (Orgánu sociálně-právní ochrany dětí) podařilo zabránit.

Právo v posledním roce upozornilo na několik otřesných případů, kdy soudy poslaly děti, o něž vzorně pečoval jeden z rodičů, do ústavů, aby se naučily mít rády i druhého rodiče. K takto tragickým důsledkům vedly soudní spory mezi rodiči. Příběh Jany, jejíž jméno kvůli ochraně soukromí redakce změnila, začal jinak.

Bála se, že jí dceru vezmou

Do jiného stavu přišla jako nezletilá. A ještě k tomu žila v dětském domově. V roce 2013 přivedla na svět dcerku, od prvního dne se o ni, jak sociální pracovnice popsaly, vzorně starala a měla ji u sebe, tedy v dětském domově.

Na začátku února roku 2014 dosáhla zletilosti a odstěhovala se ke svému partnerovi, otci holčičky. V péči o dceru jí ani tam nebylo co vytknout.

Svůj původní souhlas s ústavní výchovou, která byla nařízena i jí samotné v době narození dcery, ovšem dala podle veřejné ochránkyně práv ze strachu. Právě na ombudsmanku se vyděšená matka obrátila o pomoc.

„V průběhu šetření mi stěžovatelka sdělila, že s nařízením ústavní výchovy souhlasila jenom proto, že měla obavy, aby jí soud dítě v případě jejího nesouhlasu natrvalo neodebral do kojeneckého ústavu, což jí měly sdělit pracovnice OSPOD a ředitelka dětského domova, která byla zároveň její poručnicí,“ popsala Právu výsledky svého pátrání Šabatová.

Nově zvolená ombudsmanka Anna Šabatová ve Sněmovně

Ombudsmanka Anna Šabatová ve Sněmovně

FOTO: Petr Horník, Právo

„Mimo jiné mladá maminka vytýkala OSPOD, že u soudu navrhl u její dcery nařídit ústavní výchovu na zkušební dobu šest měsíců, ač věděl, že o dítě řádně pečuje a má vhodné zázemí pro péči o dítě u svého přítele,“ doplnila ombudsmanka.

„Dcerka byla od porodu pořád se mnou. Když jsem zjistila, že jako plnoleté mi ji chtějí odebrat z péče a dát do ústavu, nemohla jsem tomu uvěřit. Paní ombudsmanka dokázala zabránit tomu, aby mi dcerku sociálka sebrala. Za takovou pomoc ani nemohu dostatečně poděkovat. Jsme s dcerkou moc šťastné, zdravé, a doufám, že už to máme všechno za sebou,“ svěřila se Právu matka, jejíž dcera už přijala příjmení svého otce, což má v plánu i Jana.

Šabatová velmi ostře odsoudila postup OSPOD ve zprávě, kterou odpovědnému úřadu zaslala.

Chybu uznali

„Ochránkyně shledala pochybení v postupu OSPOD, jehož návrh na nařízení ústavní výchovy byl podepřen pouze pochybnostmi o tom, jak bude matka zvládat svoji roli po odchodu z dětského domova. To je podle ochránkyně zcela nepřijatelné. OSPOD navrhl soudu aplikovat institut ústavní výchovy, ačkoliv pro něj neexistovaly vážné a legitimní důvody,“ uvedla.

Naštěstí orgán i úřad seznaly, že námitky veřejné ochránkyně práv jsou důvodné, a svůj postoj změnily. „Po zprávě o šetření se úřad ztotožnil s právním názorem ochránkyně, že návrh na nařízení ústavní výchovy byl nepřiměřený,“ potvrdila mluvčí ombudsmanky Iva Hrazdílková.

Šabatová znovu připomněla sociálním odborům nález Ústavního soudu ČR: „Vazba mezi rodičem a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů zdárného vývoje dítěte. Pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život. Odnětí dítěte z péče matky lze uplatnit pouze v nejvážnějších případech, musí se tedy opírat o dostatečně závažné argumenty motivované zájmem dítěte.“