Tábor turisté v pátek zprvu rozbili v někdejším slovanském hradišti Valy u Lázní Bělohrad, kde noční teplota klesala k minus dvaceti stupňům. Akci po pochodu divokou zimní přírodou zakončili v neděli na vrchu Zvičina nad Dvorem Králové nad Labem.

„Jde o nejlepší očistu těla a duše. Místo třeba protistresového kreslení obrázků se takto civilizačního nánosu zbavíme mnohem lépe. Zároveň si dokážeme, že máme ještě navíc, než obnáší běžný život. Někdo tomu říká adrenalin. Tohle slovo se nám moc nelíbí. Spíše se jedná o přirozený návrat k přírodě,“ shrnuli šedesátníci Anna a Miloš Trojáčkovi.

Táboření místo Facebooku

Manželé z Jičína vyrazili na Zimní táboření na Zvičině už pošestnácté. Akce se koná dvacet let. „Manželka, v pořadí třetí, je na podobných akcích absolutní oporou. I když nespíme v jednom spacáku. Prožíváme spolu všechny útrapy a radosti,“ podotkl Miloš Trojáček.

Účastníci jubilejního Zimního táboření na Zvičině

Účastníci jubilejního Zimního táboření na Zvičině

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

„Někdo potřebuje ke komunikaci Facebook. My máme během zimního táboření vlastní - kontaktní. Během posezení u ohně procestujeme a probereme celý svět. Každý přidá k dobru nějakou historku,“ přiblížila učitelka z mateřské školy Anna Trojáčková.

Tábor za kostelem

Stany táborníci ve věku od 27 do 65 let rozbili v sobotu v závětří zdi kostela sv. Jana Nepomuckého na vrchu Zvičina, 671 metrů nad mořem. Tam bylo oproti pátečnímu nocování ve Valech tepleji. Okolo minus patnácti.

Kostel posloužil jako ochrana před větrem. „Nezřídka tady pořádně fouká. Podmínky jako letos nebyly možná posledních deset let. Leckdy se místo v mrazu a sněhových závějích tábořilo v dešti a blátě,“ vzpomněl organizátor Zimního táboření na Zvičině Vladimír Sluka z Českého klubu turistů.

Účastníci jubilejního Zimního táboření na Zvičině

Účastníci jubilejního Zimního táboření na Zvičině

FOTO: Vladislav Prouza, Právo

Důchodce Jan Šafář přijel na Zvičinu pošesté vlakem z Chebu. Cestu k zimnímu táboření objevil 65letý muž s odchodem do důchodu. „Teprve v osmapadesáti jsem začal s dálkovými stokilometrovými pochody. Potom mne někdo přemluvil k zimnímu táboření a zůstal jsem u toho. Objevil jsem úžasný prostředek k vyčištění hlavy a dva dny absolutní svobody uprostřed přírody,“ popsal Šafář.

Tábornická solidarita

Účastníky zimního táboření spojuje přirozená solidarita. „Poprvé jsem přišel v polobotkách a okamžitě, bez řečí, mi někdo podal teplé ponožky. Teď už vím, že je nutné mít teplé prádlo a rum,“ doplnil 27letý Pavel Gernat z Ostroměře na Jičínsku.

Bilance letošního zimního táboření proběhla v teple zvičinské Raisovy chaty. Nikdo neomrzl, ani nevzdal, nezběhl do civilizace. „To se ještě nestalo,“ poznamenal Sluka.