Jak se stane, že se z člověka, který byl svým způsobem považovaný za krále hazardu, stane prezidentský kandidát?

Fortuna není vůbec součástí hazardu. Už od Rakouska-Uherska platí rozdělení her na hry, jejichž výsledky záleží na čiré náhodě, a na ty, kdy člověk uplatňuje svoji informovanost a svoji intuici. To první je hazard, kterému jsem se vždycky bránil, mnohokrát jsem veřejně vystupoval v televizi s upozorněním lidí, že automatů a podobných pastí, které na ně čekají, se musí vystříhat.

Fortunu jste prodal za 2,4 miliardy. Zveřejněný majetek ve výši stovek miliónů tomu však neodpovídá. To jste měl tak drahý rozvod?

Ve Fortuně jsem byl jedním ze čtyř rovnocenných vlastníků, takže zisk z prodeje je třeba dělit čtyřmi. A pokud se týče rozvodu, tak se svou bývalou manželkou jsem se čestně vyrovnal a zaplatil jí všechno, co si přála.

Michal Horáček si zakládá na tom, že si celou prezidentskou kampaň bude financovat sám a bude transparentní. Proto si u ČSOB založil účet, na který vložil 11 miliónů, a z něj bude platit veškeré výdaje spojené s kandidaturou. V rámci kampaně také zveřejnil své majetkové přiznání. Z něj mohou lidé vyčíst, že jeho majetek je větší než 450 miliónů korun.
Zveřejněný majetek Michala Horáčka
Bankovní účty
232 miliónů korun
Cenné papíry
4 milióny korun
Pohledávky
16,9 miliónu korun
Nemovitost SJM
11 miliónů korun
Auta a garáž4 milióny korun
Společnost KUDYKAM
4,1 miliónu korun
Společnost TRUST FUTURA H
187 miliónů korun

Jak se stane, že se podnikatel a textař, tedy člověk, který měl volnost a velké finanční prostředky, rozhodne vrhnout do politiky? Může vám přece i uškodit, můžete být vázán, zatímco doteď jste si mohl dělat, co chcete...

Je pravda, že vstup do takové arény je obtížný z osobního hlediska. Protože jsem skutečně žil takový hezký, až rozmazlený život. Rozmazlený v tom smyslu, že jsem navštěvoval různá moravská a slezská města se svým recitálem. Chodili tam lidi, kteří to mají rádi a svým způsobem mají rádi i mě. Pak se člověk snadno rozmazlí a pomalu si myslí, že ho mají rádi všichni. Nebo tam chce zůstávat a nevystavovat se lidem, co ho rádi nemají, případně vůči němu cítí úplnou zášť. Nicméně ten, co chce léčit nenávist, musí se vystavit nenávisti. Stejně jako ten, kdo chce léčit lepru, se musí vystavit těm, co mají lepru, ve snaze, aby jim podal nějaký lék nebo se o to aspoň pokusil.

Takže s nenávistí při vstupu do politiky počítáte?

Navazuji na svoji velice intenzivní účast v politickém dění v průběhu sametové revoluce v roce 1989, která byla po mém soudu významná, a tehdy bylo z mého hlediska nutné se toho zúčastnit. Dnes je po mém soudu velice nutné znovu do politiky vstoupit, protože cítím ohrožení toho, co mám rád a čeho si vážím. Zejména toho, že jsme součástí euroatlantického prostoru, že máme partnery, kterým musíme být dobrými partnery. A najednou se mi jeví, že tohle je ohroženo, a to už snad ani ne pro mě, ale pro moje děti a vnuky, a chci přispět k tomu, abychom se tomu bránili.

Cítíte tedy, jako některé pravicové strany a část veřejnosti, že je tady tlak směřovat zpátky na východ a odstranit nás od západu a našich spojenců?

Rozhodně jsme toho svědky ve veřejném prostoru. Nabývá to pro mě poměrně hrozivých rozměrů. Máme totiž dávno stanovenou bezpečnostní strategii státu, která se obnovuje zase a znovu. Máme své mezinárodní smlouvy, které mají sílu ústavních zákonů. Náhle se to jeví být ohroženo v zájmu těch, kteří našimi spojenci nejsou.

Když říkáte, že jste svým způsobem donucen ke kandidatuře, je nějaká politická strana, vůči níž byste se dokázal vymezit? Nebo je tu nějaká politická strana, která je vám sympatická? Nemyslím tím, že chcete jejich podporu, ale jestli třeba někomu fandíte?

Fandím lidem z různých stran, pokud mají zajímavé a inspirativní nápady. Vždycky když jako volič přicházím k volbám, tak vesměs volím jinou stanu. Tu, která mě v tu chvíli zaujme. I na naší politické scéně jsou lidé, kteří zastávají názory, které mi nějakým způsobem konvenují.

My, když se řekne politika, tak jako bychom měli na mysli tu velkou politiku, která se dělá v parlamentě. Ale ta největší politická práce, kterou jsem měl možnost poznat, se děje v městech a obcích. Tolik jsme toho odpracovali, naši zemi jsme proměnili z prostoru, který byl pomalu v ruinách, v něco, co skutečně začíná rozkvétat. Na to jsem skutečně hrdý. To je i díky politice místní a krajské. Dělá se na radnicích, kam si lidi zvolí představitele, které znají. Je to politika, k níž mám tu největší úctu.

Zmiňoval jste, že vaše prezidentská kampaň začala dnes. Předtím jste ale objížděl města a vesnice. Má to nějakou souvislost? Byla to předkampaň?

Ne, kampaň začala dnes v 10:10. Ano, předtím jsem jezdil po lecjakých obcích a místech České republiky a nebylo to žádné tajemství, zveřejňoval jsem to průběžně. Nebyla to předkampaň, bylo to moje seznamování se s tím, co si moji spoluobčané myslí o tom, jak má být naplňována funkce prezidenta republiky. Bylo to důležité vědět. Protože pouze pokud se s tím seznámím, mohu posoudit, zda by moje kandidatura byla relevantní, zda by byla dobrá, zda by byla prospěšná. Není to ale předkampaň. Mně to sloužilo k pochopení celého smyslu.

Kdybyste zjistil, že ten obraz nenaplňujete, tak byste nekandidoval?

Samozřejmě, to by bylo nepoctivé. To bych možná ubral místo někomu, kdo by byl nadějnější a pro Českou republiku inspirativnější a vhodnější.

Na Staroměstském náměstí jste byl v roli moderátora. Nicméně v souvislosti s tím, že jste tam vystoupil po boku některých politiků, nebo tím, že tu akci pořádal pan Gazdík, neobáváte se, že vás teď lidé budou házet do jednoho pytle se stranou Starostové a nezávislí?

Jestli mě mají lidé házet do nějakého pytle, tak bych rád v tom pytli byl s inspirativními slušnými lidmi, kteří zastávají názory, které prezentuji ve svém programu. Byl jsem tam jako moderátor a chtěl bych poznamenat, že jako moderátor mám své rezervy. Nejsem profesionální moderátor. Byl jsem tam zejména proto, aby ta deklarovaná oslava byla skutečnou oslavou našeho státního svátku. Aby i tam případná nepohoda a zášť, která může být ze všech různých stran, tam nebyla nebo nebyla tak silná. Myslím, že to byl pěkný cíl a že byl naplněný.

Co říkáte na kritiku, že už tohle byla vaše předvolební kampaň a že jste využil toho, že na náměstí přišlo tolik lidí, abyste se před nimi ukázal?

Lidé tam přišli nikoli kvůli Michalu Horáčkovi, přišli tam oslavit svůj státní svátek. Posloužil jsem řečníkům, aby měli dobrý prostor, aby nikdo nemohl říct, že to Michal Horáček, ta jedna osoba zneužila. Byl jsem tam pro lidi, ne oni pro mě. Teď se situace mění. Teď vystupuji a říkám: „Mám tento úmysl a přečtěte si můj program, vyjádřete se k němu!“ Je to úplně jiný vztah. Moderátor je věcí minulosti, teď přišel kandidát.