„Vadí mi na vás všech, že nechodíte pořádně k volbám. V Kanadě to berou jako dobrovolnou povinnost,“ řekl Brady a pokračoval: „To, co se teď děje, to se nejedná o mě, ale o demokracii“. Narážel tím na kauzu kolem svého sporného vyznamenání řádem T. G. Masaryka. Bradyho synovec ministr kultury Daniel Herman (KDU-ČSL) tvrdí, že prezident Miloš Zeman přeživšího vězně z Osvětimi nevyznamená kvůli přijetí dalajlamy na ministerstvu kultury. Hrad tuto spojitost odmítá.

Jiří Brady (vlevo) na vzpomínkové akci na pražském Strossmayerově náměstí.

Jiří Brady (vlevo) na vzpomínkové akci na pražském Strossmayerově náměstí.

FOTO: Pavel Jaňurek, Novinky

Mladým lidem, jichž byla mezi účastníky setkání většina, Brady kladl na srdce, aby se nikdy nevzdávali. „Hlavní je, že jsem měl možnost pomoci spoustě lidí. To je ten nejlepší pocit,“ řekl. Zavzpomínal také na Terezín. „Na pokoji nás bylo sto kluků, jen patnáct z nás přežilo, a jen pět je dnes naživu,“ řekl.

Akce se zúčastnil starosta Prahy 7 Jan Čižinský (KDU-ČSL). „Děkuji vám i jako učitel dějepisu, který rok co rok připomínal váš příběh, aby se ze studentů stali lepší lidi. Co může být větší zadostiučinění, než mládež, co se díky vám stává lepší,“ řekl Čižinský.

Na Strossmayerově náměstí v Praze se sešly stovky lidí, aby uctily památku dětí vězněných za války v terezínském ghettu.

Na Strossmayerově náměstí v Praze se sešly stovky lidí, aby uctily památku dětí vězněných za války v terezínském ghettu.

FOTO: Michal Kamaryt, ČTK

Jednotlivé projevy byly prokládány koncertem mladých členů Terezínské štafety, což je projekt, který se snaží oživovat příběhy a tvorbu dětí vězněných za války. Studenti hráli a zpívali zhudebněné  básně, které psaly terezínské děti.

Brady byl v roce 1942 spolu se svou o tři roky mladší sestrou Hanou deportován do Terezína a na podzim 1944 do Osvětimi, kde již před tím zemřeli jejich rodiče. Brady byl při selekci vybrán na práci a poslán do pobočného tábora Gliwice. Na závěr války se mu podařilo uprchnout z pochodu smrti. Jeho sestra byla zavražděna v plynové komoře.

V roce 1949 emigroval, dostal se až do Kanady a vypracoval se v úspěšného podnikatele. Významně se angažoval v pomoci krajanům, kteří emigrovali. Celý život také přednášel po světě a vydával svědectví o nacistické zrůdnosti za druhé světové války.