„Dochází k vyloučení rozhodčích doložek ze všech smluv se spotřebiteli. Rozhodčí doložky jsou sice běžná součást práva, ale díky mnohým excesům v minulosti vznikla potřeba je u spotřebitelských smluv nepovolit. Myslím si, že to ale není správné,“ uvedl na nedávném Fóru věřitelů vedoucí referátu ochrany spotřebitele České národní banky David Vyhnálek.

KOMENTÁŘ DNE:
Selhání konzervativců – Konzervativci v Evropě i USA
v současnosti houfně přebíhají k nacionalistickému populismu, všímá si v komentáři Jiří Pehe. Čtěte zde >>

Přestane-li zákazník platit, musí se věřitelé obrátit na skutečný soud. U nižších částek návrhem na platební rozkaz, u vyšších klasickou žalobou. Soud by měl pak i zvážit, zda požadované úroky a pokuty nejsou už neúměrné. To rozhodci nedělali. Naopak.

Kamarádi věřitelů

V minulých letech sekali, obrazně řečeno, jako Baťa cvičky rozsudky nad dlužníky, a to i u smluv zavánějících lichvou, aniž by dané věci skutečně posuzovali. Přivedli tím tisíce lidí do zoufalé situace, proti níž nebylo prakticky obrany.

Verdikt soukromého rozhodce má stejnou váhu jako výrok prvoinstančního soudu. Přitom rozhodce může dělat v podstatě každý – třeba kamarád věřitele. Stačí být netrestaný a zletilý.

Většinou se jednalo o advokáty, kteří neváhali v práva neznalých lidech vzbuzovat dojem, že jsou na stejné úrovni jako nezávislý soud, třeba názvy jako „rozhodčí soud ČR“, kdy i používali státní znaky. Výrok takového rozhodce měl přitom stejný dopad na povinného, i když šlo o soukromý subjekt, mnohdy napojený na ty, kdo peníze půjčují.

Výrok rozhodce už byl exekučně vymahatelný, a než mohl vůbec povinný zahájit u pomalého soudu obranu, v exekuci přišel o nemovitost. Největší průšvihy byly u rozhodců ad hoc.

Proslavil je transsexuál

Rozhodce ad hoc asi nejvíce „proslavila“ osoba transsexuála a falešné gynekologické doktorky Sandry Svobodové původem ze Slovenska, která byla odsouzena za to, že coby rozhodce ad hoc potápěla zdravé firmy.

Do povědomí se ovšem dostaly i případy, kdy rozhodci ad hoc, většinou advokáti, bezohledně odsuzovali i lidi, kteří se upsali pod lichvářské smlouvy, přičemž rozhodci byli očividně jedna ruka s věřiteli a exekutory.

Nejvyšší soud a Ústavní soud před čtyřmi lety proto začaly rozhodčí doložky redukovat tím, že smlouvy, kde se vyskytovaly, zpětným výkladem rozhodčího řízení označily za neplatné.

Soudci to postavili na tom, že nestačí do smlouvy jen napsat, že neplnění smlouvy bude řešeno rozhodčím řízením, ale je třeba přesně předem specifikovat, kdo bude rozhodcem, případně jak chce věřitel rozhodce vybírat.

Mnohé, i standardní nebankovní společnosti a řada dalších běžných věřitelů se tím dostaly do zcela patové situace, stejně tak exekutoři.

Dluh jako takový soud nezpochybnil, zůstal, ale smetl ze stolu rozhodčí výrok. Tím ovšem věřitel musel exekuci zastavit, ale už většinou odmítl uhradit za rozběhnutou věc náklady exekutorovi.

Právník: Zpětný chod není férový

Věřitel pak mohl pohledávky buď odepsat, tedy dlužníkům odpustit, nebo podat běžnou žalobu. Jenže mezitím už ztratil spoustu času a u menších dluhů se to ani nevyplatí.

„Soudy zprvu na rozhodčí doložky logicky nahlížely jako na běžnou součást práva, protože to i historicky vzato běžný nástroj je. Usnadňuje řešení celkem jasné věci mimosoudně. Vždyť ti lidé opravdu dlužili. Pod vlivem okolností ale soudy cukly. Mělo to však zpětný dopad na již uzavřené smlouvy. Je to, jako když nastoupíte do tramvaje číslo tři a najednou vám z toho při jízdě udělají 22, ale vy nemáte šanci vystoupit,“ glosoval to právník a zakladatel odborné platformy Pražský právnický podzim Karel Havlíček.

„V minulosti jsme asistovali u řady sporů vyplývajících z rozhodčích doložek. Množství rozhodčích doložek ve smlouvách se spotřebiteli už ale setrvale klesá. Například banky je nepoužívají vůbec. Pro dlužníky je to výhoda, že se zakázaly, ale pro věřitele skutečnost, že soudní náhled na ně se změnil zpětně, to byl velký problém,“ řekla Právu Kristýna Schreilová z občanské dluhové poradny Remedium Praha.