Hlavní obsah

Majitelé domu porazili operátora

Právo, Jindřich Ginter

V soukromých domech jsou zařízení a stavby telekomunikačních a energetických společností sice běžně, právně je zakotvuje věcné břemeno, jenže to neznamená, že si firmy mohou montovat, co potřebují, jen tak, kam se jim zamane. To ukázal definitivní rozsudek Nejvyššího soudu z letošního roku v nepříjemnosti, která se zrodila už v roce 1999.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto

Článek

Tehdy telekomunikační operátor umístil „technologii jsoucí součástí primární sítě televizního kabelového rozvodu“, jak popisuje soud, do prvního patra soukromého činžovního domu na Praze 7.

Šlo o trubky a kabely. Neměl k tomu ale souhlas tří vlastníků domu a povolení stavebního úřadu. Operátor se oháněl tím, že stavbu povolil pražský magistrát.

Už před čtyřmi lety Obvodní soud pro Prahu 7 ovšem nařídil operátorovi, že má zařízení odstranit. Podle soudu nedošlo ke vzniku zákonného věcného břemene opravňujícího telekomunikačního operátora zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení.

Magistrátní razítko není všemocné

„Firma, která nadále technologické zařízení v domě provozuje, neoprávněně zasahuje do vlastnického práva žalobců,“ dodal soud. Logické zdůvodnění. Jenže odstraňování je komplikace. A tak to operátor zkoušel dál a odvolal se. Neuspěl. Podal tedy dovolání.

Právníci firmy tvrdili, že spor byl nesprávně právně posouzen. Odvolávali se přitom na jiný judikát Nejvyššího soudu, kde se v podobné záležitosti podle nich rozhodlo jinak. Bránili se tím, že dosud nikde nebylo žádnou normou ani výroky soudu určeno, že umístění zařízení je nutné projednat jmenovitě se všemi spoluvlastníky domu. Opírali se o to, že o stavbě kabelů rozhodl v červnu 1999 Magistrát hlavního města Prahy (nikoliv však stavební úřad).

Se zařízením musí souhlasit vlastníci, a pokud vznikne spor, rozhoduje o něm stavební úřad

Nakonec ale ani u Nejvyššího soudu (NS) telekomunikační operátor nepochodil.

„Jestliže subjekt oprávněný provozovat telekomunikační vedení neprojednal s majiteli domu zřízení části telekomunikačního vedení v jejich domě, ani je na něj neupozornil, a nezískal ani souhlas stavebního úřadu s plánem určujícím polohu vedení, nemohlo mu platně vzniknout oprávnění zřídit telekomunikační vedení v takovém domě,“ konstatoval opět NS ve svém judikátu, na který upozornil portál epravo.cz.

Souhlas s umístěním zařízení na domě podle soudu nelze dovodit ani z rozhodnutí o umístění stavby, vydaného tehdy Magistrátem hlavního města Prahy. Se zařízením musí zkrátka souhlasit vlastníci, a pokud vznikne spor, rozhoduje o něm stavební úřad.

Telekomunikace versus vlastníci

Telekomunikační zákon poměrně zřetelně vymezuje vztah telekomunikačních společností a vlastníků domů, kde firmy potřebují mít a provozovat svá zařízení.

Společnosti zajišťující telekomunikace mají ze zákona „oprávnění zřizovat a provozovat na cizích nemovitostech telekomunikační vedení nadzemní a podzemní včetně potřebných opěrných a vytyčovacích bodů; vstupovat a vjíždět v nezbytně nutném rozsahu při projektování, zřizování, provozu, opravách, změnách nebo odstraňování telekomunikačního zařízení na cizí nemovitosti“.

Firmy jsou ovšem povinny „před zahájením výkonu oprávnění neprodleně uvědomit vlastníky nebo uživatele dotčených nemovitostí“. Dojde-li mezi vlastníky nebo uživateli dotčených nemovitostí a telekomunikační společností ke sporu o rozsahu oprávnění, o věci rozhoduje stavební úřad.

Reklama

Výběr článků

Načítám