Příkladem je podle něj situace v Číně, kde se ještě před deseti lety nesmělo o podobných činech informovat. Poté se ovšem situace uvolnila a počet masových vražd inspirovaných jinými hrůznými činy roste.

KOMENTÁŘE DNE:
Limity spolupráce hnutí ANO s KSČM a SPD - Sněmovní vyjednávání analyzuje Thomas Kulidakis. Čtěte zde >>
Očima Saši Mitrofanova: Ondráček a normalizace politického prostředí v republice 

Mediální odborník Tomáš Trampota si zase myslí, že hlavním motivem teroristických činů je získat co největší mediální pokrytí a šířit tak strach. Proto by se jim v tom mělo zabránit.

Oba Právem oslovení odborníci se shodli, že média by rozhodně o útocích informovat měla, protože v době internetu a sociálních sítí se lidé stejně o útocích dozvědí, pouze by tak vznikl prostor pro dezinformace. Měla by ale změnit způsob, jakým o tragédiích referují.

Bez zbytečných detailů

Podle Drbohlava je jedno, jaký motiv měl útočník, tedy jestli vraždil ve jménu nějaké ideologie nebo zda ho k tomu přivedla dlouhodobá osobní frustrace.

Podstatné podle něj je, aby se k publiku nedostaly detaily útoku. Například kde si pachatel obstaral zbraň, na jakém e-shopu si koupil střelivo a další podrobnosti, které mohou mít až návodný charakter.

V zásadě by tedy novináři měli ve svých článcích odpovědět na základní otázky a nepřidávat zbytečné detaily.

Prostor v médiích jako vítězství teroristů

O omezení prostoru šíleným útočníkům v médiích mluví i Trampota.

„Zejména televizní stanice mají tendenci po sebemenším aktu terorismu věnovat události velké programové bloky, to jen podtrhuje, že se teroristům jejich hlavní cíl zdařil,“ objasnil Právu.

Dodal, že nechce zpochybnit jejich nebezpečí, nicméně dopad některých činů je ještě menší než při autonehodě, o níž buď média neinformují, nebo má nesrovnatelně méně prostoru.

Řešení? Nezmiňovat Islámský stát

„Kumulativní důsledek medializace více takovýchto činů v kratším časovém horizontu, jako jsme zaznamenali v posledních týdnech v případech Německa či Francie, má zásadní vliv na veřejné mínění, šíření strachu a také šíření radikalizace společnosti,“ poznamenal Trampota.

S možným řešením přišel minulou středu elitní francouzský deník Le Monde. V úvodníku vydala redakce prohlášení, že nebude zveřejňovat fotografie teroristů.

V redakčním textu dále stojí, že nebudou dělat reklamu radikálnímu hnutí Islámský stát (IS) a rozhodně nebudou nástrojem oslavování teroristů.

Možná by bylo funkční namísto označení stoupenci tzv. Islámského státu začít užívat označení ‚skupina frustrantů‘ nebo ‚skupina frustrovaných idiotů‘

Právě omezení informování o tzv. Islámském státu je podle Trampoty možným řešením.

Poukázal na to, že teroristické činy poslední doby nebyly vykonány osobami přímo napojenými na tzv. IS, nebo napojenými jen velmi slabě, přesto se k nim tzv. IS milerád hlásí, protože to propaguje jeho hrůznou image.

„Někteří čelní představitelé také zpochybňují, že by byly takovéto činy v souznění s duchem islámu, často jde spíše o osoby silně frustrované svým osobním životem,“ uvedl.

„Bude to znít jako vtip, ale možná by bylo funkční namísto označení stoupenci tzv. Islámského státu začít užívat označení ‚skupina frustrantů‘ nebo ‚skupina frustrovaných idiotů‘,“ dodal.

Podle Drbohlava ale není příliš reálné, že by podobné řešení akceptovala většina médií. Připomněl situaci, kdy v době největšího nárůstu masových útoků ve Spojených státech v roce 2012 vypracovala FBI speciální manuál pro novináře.

Ve výsledku se jej drželo jen velice málo televizních stanic a novin.