Na semináři v parlamentu se představil unikátní signalizační systém ve fázi prototypu. Tenké optické vlákno skryté hluboko v zemi registruje vibrace ve sledovaném pásmu. Operátor vidí změny v impulsech v místech vzdálených až sto kilometrů od „strážnice“.

„Do optického vlákna se vypouští signál, to jej rozptyluje do okolí a přijímá ho zpět a vyhodnocuje,“ vysvětlil Vít Novotný z Vysokého učení technického Brno (VUT), které na tom pracuje s firmou Optokon. Projekt dotuje ministerstvo průmyslu a obchodu.

Vlákno součástí telekomunikací

„Optický kabel, položený v zemi, není vidět a nelze ho běžně detekovat. Zaznamenává nejen pohyb, ale i činnosti, jako je například vrtání a bouchání. S přesností na desítky metrů,“ dodal ředitel firmy Optokon Milan Šnajdr.

Vlákno může být vedeno jako součást běžných telekomunikačních linek, plynovodu, vodovodu a dalších civilních sítí, takže ani jeho instalace nemusí vzbudit mimořádnou pozornost. Vlákno je umístěno v pancéřové trubce s kevlarovým obložením, v hloubce 1,5 metru pod zemí. Navzdory takovému obložení přesto impulsy procházejí do okolí a dokážou zaznamenat narušitele.

Zkušební linie je již souběžně s telekomunikační sítí natažena na trase z Jihlavy do Znojma. VUT poslancům výboru pro obranu, představitelům armády a zahraničním partnerům promítlo video, kde je vidět, jak zkušební technik jde po poli, pak běží, dupe, a operátor to vše na změnách v impulsech pozoruje na monitoru. Systém musí pohyb nejen detekovat, lokalizovat, ale i klasifikovat zdroj vibrací, co je způsobuje.

Systém odliší nestandardní situace až do sto kilometrů Vít Novotný, VUT Brno

Podle Novotného již „neviditelná signální“ stěna v podobě optického vlákna v zemi vykazuje 80procentní přesnost. „Běžné situace se nahrají jako vzor a systém pak odliší nestandardní situace až do sto kilometrů,“ dodal Novotný. V případě delšího úseku bude možné na sebe navazovat jednotlivé kontrolní uzly.

Člověk, nebo divočák?

Teď vědci pracují ještě na zpřesněních, aby systém dokázal rozlišit, zda kolem optického vlákna chodí například divočák, nebo člověk. Kdo sloužil ještě povinnou vojnu u strážních rot, jistě si vzpomene, že to byla bolest klasických drátěných signálních stěn například kolem muničních skladů.

Doby, kdy se hlídalo víceméně jasně vymezené území, jsou ale s nástupem nových, mnohdy obtížně předvídatelných bezpečnostních hrozeb dávno pryč.

Kamery se dívají proti sobě

„V technologickém vývoji je třeba reagovat na zcela rozdílné tipy hranic, které jsou předmětem ostrahy. Jiné potřeby jsou v městské zástavbě, volné přírodě nebo kolem základen. Na vše jsou rozdílné senzory,“ zdůraznil Alban Holger Kranich ze společnosti Saab, která se na zařízení pro integrovanou ostrahu rovněž specializuje.

Firma EVPÚ Defence Uherské Hradiště vyrábí dvouosý manipulátor, na který se umísťují senzory, obvykle termokamera a denní kamera. Zabudovávají je do vojenských a civilních vozů. Dodávají je na schengenskou hranici, do Polska, Lotyšska, na Ukrajinu, ale i na Střední východ.

„Ty systémy se někdy dívají proti sobě na jedné i druhé straně hranice,“ konstatoval šéf EVPÚ Defence Igor Valníček.

Na nedostatek zakázek si rozhodně nemůže stěžovat. Podnik začínal před pěti lety v rodinném domku, dnes se pyšní několika halami a zaměstnává 65 lidí. Popsal, že například velká chlazená termokamera zaznamená osobu do 18 km, ale je to pro oko zkušeného operátora, že se něco změnilo. Identifikovat člověka dokáže do pěti kilometrů.

Sportovní letoun v utajeném režimu

Stranou nezůstává ani státní Vojenský technický ústav. Jak potvrdil jeho šéf Jiří Kuzdas, vyvíjejí nejen nové typy munice, ale rozvíjejí dále svůj dron či stacionární pozorovací stanoviště.

Integrují řadu senzorů a pohybových čidel do jednoho místa. Mobilní denní a termovizní kamery mohou být umístěny na nedostupná místa. „Mají vysokou odolnost,“ uvedl Kuzdas.

Jedno z pozorovacích zařízení se jmenuje Sněžka – M. Další možností jsou mobilní sledovací zařízení na vozidlech v civilním provedení s přenosem dat do GSM sítě. Dnes už není problém ani v zájmové oblasti rozmístit čidla detekující přítomnost mobilních telefonů. K průzkumu především větších území se nemusí využívat jen dron. Upravit lze dvoumístný sportovní letoun Zlín – Z-143LSi.

„Nese průzkumnou hlavici na spodní části trupu. Operátor ovládá hlavici,“ ukázal Kuzdas.

Letová hodina přijde na osm až deset tisíc korun. „To je rozumný náklad a má poměrně velký dosah. Nasazen byl ve Vrběticích a při požáru chemičky v Litvínově. Přenos dat lze realizovat i v utajeném režimu,“ upřesnil Kuzdas.

Antidrony

Právo informovalo o tom, že čeští vojáci v USA sondují, jak se chránit proti bezpilotním dronům, protože se obtížně zjišťují. [celá zpráva]

Na tom se pracuje i v Česku. „Zaměřujeme se i na ochranu proti dronům,“ potvrdil Radim Šikula z české firmy Retia, která vyrábí radary pro protivzdušnou obranu.