Když do školy pan M. L. v roce 1996 nastoupil, měl už za sebou 25 let praxe, ale v nové škole se nestačil divit. Dodnes ho straší zážitek, kdy přímo ve vyučování pohlédl do hlavně pistole, kterou proti němu namířil žák deváté třídy.

KOMENTÁŘ DNE:
 Jsme prý ve válce. Ale s kým? - Nad současnou mírou násilí a islámským terorismem se zamýšlí Jiří Pehe. Čtěte zde >> 

„Myslel si, že je bůh. Nechal jsem toho žáka na konci devítky propadnout. Jednou pak při vyučování jsem ho napomenul, aby začal pracovat a psát do sešitu, a on na mě vytáhl pistoli a řekl, že je nabitá. Asi ji běžně u sebe nosil. Prát jsem se s ním nechtěl. Řekl jsem mu, ať ji schová a nechá toho, což udělal,“ popsal Právu.

Šikana videem

Další otřes následoval, když o přestávce požádal ředitelku školy, aby zavolala policii: „Řekla, ať si ji zavolám sám.“ Telefon byl jen v ředitelně a kantor se nakonec rozhodl dále se ve věci neangažovat. Bez podpory vedení si nechtěl nebezpečný třídní kolektiv proti sobě poštvat.

Děti podle něj běžně chodívaly popíjet, skupinka výrostků užívala drogy. Dívku, která třikrát spadla ze židle a z níž byl cítit alkohol, odvedla školní psycholožka ze třídy, čímž věc zhasla. K intervenci nedonutil ředitelku ani žák, který ji v podroušeném stavu pozvracel. „Nic se mu nestalo, jen ho odvezl tatínek do nemocnice,“ vzpomíná pan M. L.

Problémy narůstaly, přesto se matematikář snažil klást na žáky vzdělávací nároky. Rodiče ale vinu za špatné známky svalovali na něj, až se vedení rozhodlo domluvit se na jeho odchodu.

Své profesní kvality se pak pokoušel prokázat na jiné pražské základní škole, která byla propojena s pedagogickou fakultou.

Odejít do předčasného důchodu jsem se rozhodl, když mi žáci nalili projímadlo do pití

Brzy zjistil, že známky žáků z matematiky neodpovídají jejich dosaženému vzdělání. Bouřit se začali i rodiče, jakmile zjistili, že jejich děti toho moc neumí. Vše si vyjasnili a úroveň žáků v matematice se začala zlepšovat. Posun si mohlo pochvalovat i vedení školy, protože většina žáků se dostala na střední školy.

Ale jakmile se vyskytly problémy, zůstal na ně sám. „Přišel kluk, který byl příčinou rozbrojů, a k němu se přidalo i několik dívek,“ řekl. Série drobných výtržností gradovala, až se opět učitel obrátil na ředitele školy. Znovu bez odezvy.

Vše dospělo k tomu, že žáci pořídili o kantorovi kompromitující video, které pak vyvěsili na internet. Tou dobou už dostal výpověď. „Odejít do předčasného důchodu jsem se rozhodl, když mi žáci nalili projímadlo do pití a dcera mě odvezla do nemocnice. Odtamtud mě poslali na psychologické vyšetření. Tam řekli, že jsem zcela duševně vyhořelý,“ sdělil.

Tak se v roce 2008 uzavřela životní zkušenost pana M. L. s polistopadovými proměnami výchovy a vzdělávání ve školách. A není ojedinělá.

Kantor nakonec

Jeho vzpomínky zapadají do debaty o stavu mládeže a škol, která se rozpoutala po zveřejnění případů otřesné šikany učitelky ve škole Na Třebešíně. I zde se připisuje vina vedení.

Školy se bojí žáky trestat vyhazovem, protože jsou vázány financováním podle počtu žáků. V dobách slabších ročníků usilují o udržení každého žáka i za cenu ignorování přečinů.

Školy se ale také nechtějí dostávat do konfliktu s rodiči i agresory. Obávají se o svou pověst. To by mohlo skončit s novým systémem financování, který půjde letos do Sněmovny a počítá s financováním podle odučených hodin.

Loni inspekce zaznamenala případy agrese vůči učiteli na 28,8 procenta zkoumaných základních škol. Z toho ve 2,4 procenta došlo k fyzické šikaně. Ještě před čtyřmi lety inspekce nerozlišovala mezi fyzickými a verbálními útoky na kantory. Podíl škol, na nichž k určitému napadení učitele došlo, tehdy činil 9,6 procenta.