Článek
„Tímto svérázným přehodnocováním obsahu nálezů Ústavního soudu se Nejvyšší soud dopouští postupu ultra vires (za hranicí pravomocí – pozn. red.), neboť k takovému jednání ho právní řád nikterak neopravňuje,” konstatoval Ústavní soud.
Spor se týkal posouzení žaloby vedlejších účastníků na určení jejich vlastnického práva k nemovitostem. Šlo o případ, kdy lidé koupili nemovitost od člověka, jehož vlastnické právo se ukázalo být pochybné.
Podle Nejvyššího soudu jsou v případě neplatnosti kupní smlouvy neplatné i další právní kroky. S tím však ÚS nesouhlasí.
ÚS proto zrušil usnesení i rozsudek Nejvyššího soudu i rozsudek Krajského soudu v Praze a konstatoval, že soudy nižší instance dostatečně neposuzovaly dobrou víru kupujících „při nabytí nemovitosti od nevlastníka”.
„Je třeba uvést, že obdobnou problematikou, tedy nabýváním vlastnického práva k nemovitosti od nevlastníka v kontextu s principem ochrany dobré víry nabyvatele, se Ústavní soud již opakovaně v rozhodovací činnosti zabýval a tuto judikaturu je možné považovat za ucelenou a ustálenou,” konstatoval senát pod vedením soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka.