Nadnárodní firma ovládla keramické závody v Horní Bříze v roce 1999 a kupní smlouvou na ni přešla nejen práva k majetku, ale i závazky s tímto majetkem související, a to včetně závazku starých ekologických škod.

Sanace za čtvrt miliardy

Přesto město v roce 2009 koupilo za milión od Lasselsbergeru kontaminované pozemky pod divokou skládkou a za více než čtvrt miliardy je po dvou letech nechalo sanovat. Na akci dostalo 210 miliónů korun z operačního programu Životní prostředí, kraj dal 13 miliónů, výrobce keramických obkladů Lasselsberger přispěl osmi milióny a 16 miliónů šlo z městské kasy.

Podávali jsme na policii vysvětlení, jak se to tehdy všechno odehrávaloKarel Hinz, bývalý starosta

„Žádné informace k této věci poskytovat nebudeme,“ řekl Právu mluvčí Útvaru pro odhalování korupce a finanční kriminality Jaroslav Ibehej. Podle bývalého starosty Karla Hinze policie vyslýchala všechny tehdejší zastupitele. „Podávali jsme vysvětlení, jak se to tehdy všechno odehrávalo,“ uvedl Hinz.

O průběhu vyšetřování ale nic neví. Sám tehdy s rozhodnutím zatížit město odpovědností za likvidaci skládky nesouhlasil.

„Vyhledal jsem si podobné kauzy, například likvidaci staré ekologické zátěže v plzeňské Škodovce. Tam to probíhalo pod vedením firmy, která továrnu zprivatizovala. Stát se zaručil novým vlastníkům, že se na odstraňování starých ekologických škod bude finančně podílet,“ pokračoval Hinz s tím, že netuší, proč tomu tak nebylo v případě Lasselsbergeru. Upozornil také na to, že u dehtové skládky v Horní Bříze došlo k sanování pouze jejího tělesa, ale nikdo neřešil možnost, že nebezpečné látky mohly prosáknout i do okolí.

„Šokovalo mě, že už nikoho nezajímalo, co je vedle, kde všude jsou průsaky, které signalizovaly vzorky z kontrolních vrtů. Cokoli se tam teď stane, tak to půjde za městem. Tíží mě to jako občana, protože je to do budoucna pro město finanční a riziková zátěž,“ uzavřel Hinz.

Postupovali jsme v souladu s usnesením vlády o starých ekologických zátěžíchPavla Nováková, Lasselsberger

Stát se zavázal, že se bude podílet na nákladech spojených s likvidací starých ekologických zátěží. Vyplývá to z usnesení vlády z roku 2001. Podmínkou byl ekologický audit, na základě něhož mohl nabyvatel privatizovaného majetku uzavřít tzv. ekologickou smlouvu, která mu na nápravná opatření zaručovala přísun státních peněz. „Společnost Lasselsberger nemá žádnou ekologickou smlouvu,“ potvrdila Právu mluvčí České inspekce životního prostředí Radka Burketová. Firma Lasselsberger reagovala pouze jednou větou.

Dotace EU

„Postupovali jsme v souladu s příslušným usnesením vlády o starých ekologických zátěžích,“ uvedla Pavla Nováková, která za keramický gigant komunikuje. Přitom ze zápisu z již zmiňovaného jednání zastupitelstva v Horní Bříze vyplynulo, že Lasselsberger měl vypracovaný ekologický audit, podle kterého by odtěžení skládky stálo 450 miliónů korun.

„Proč to Lasselsberger neřešil? To já nevím, nejsem jeho zaměstnanec,“ reagoval na dotaz Práva současný starosta Horní Břízy Vojtěch Šedivec (SNK-Hornobřízští občané). Byl to právě on, který na jednání zastupitelstva před šesti lety navrhoval odkoupit zamořené pozemky.

„Město má možnost získat dotaci EU na likvidaci starých ekologických zátěží za podmínky, že je majitelem zatížených pozemků. Nesmí je ale nabýt do vlastnictví darem nebo za symbolickou korunu,“ apeloval tehdy Šedivec na zastupitele. Tvrdil, že ekologickou zátěž již těžko někdo odstraní. „Firma Lasselsberger nemá k dispozici potřebný finanční obnos. Skládka zůstane v našem městě a v případě jakýchkoli problémů se tím město bude muset v budoucnu stejně zabývat,“ dodal Šedivec.

Možnost pokuty

Přitom by město ale mělo páky, jak firmu přimět k likvidaci divoké skládky. Např. zákon o obcích umožňuje stanovit obecně závaznou vyhláškou povinnosti k zajištění ochrany životního prostředí, v jejímž rámci by mohlo město uložit povinné osobě odstranit závadný stav.

Za nerespektování této povinnosti může obec ukládat pokuty v řádech statisíců. „Lze předpokládat, že zejména obec ve své samostatné působnosti bude více využívat právních a také ekonomických nástrojů, aby přesunula břemeno asanace divoké skládky na povinné subjekty,“ uvádí v časopise pro právní vědu a praxi Jana Dudová z Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně.

Pokud se obec rozhodne přijmout zodpovědnost za divokou skládku a odstranit ji sama na své náklady, jedná se vždy o nápravu ex post, tedy až poté, co se prioritně nepodařilo zajistit subjekt, který by byl povinen ze zákona situaci řešit.