„Snažíme se vést debatu, jak omezit trafiky ve státních a městských firmách, ale praxe, že se do nich dostávají příbuzní a známí politiků, pokračuje. Za funkce berou nemalé peníze, nevíme ale, jak byli vybráni, kdo je nominoval, jaké mají výsledky. Je to věc těžce za hranou, za kterou by dotyční politici měli být tvrdě grilováni,“ řekl Právu šéf české pobočky Transparency International David Ondračka.

Najít příklady není zvlášť složité, v posledních dnech se objevily hned dva takové případy. Syn šéfa poslaneckého klubu a prvního místopředsedy ANO Jaroslava Faltýnka je místopředsedou představenstva Teplárny Brno, firmy s městskou účastí. Ministr financí a šéf ANO ho hájil v ČT slovy, že se probírá „mladý kluk, který dělá auditora a bere 25 tisíc“, zatímco tradiční politické strany podle lídra ANO nakradly miliardy.

Faltýnek podle svých slov nevěděl, že jeho syn je členem představenstva brněnské teplárny, a odmítá, že by mu tam pomohl svými konexemi. „To je nesmysl. Nemůžu za to, že je to můj syn a že Brňáci ho oslovili, aby tam šel,“ řekl Právu. Dodal, že jeho syn je zaměstnán v auditorské firmě ACE jako auditor.

Ve státní firmě měl partnerku

„Je zakládajícím členem ANO v Brně, bydlí v brněnských Ivanovicích, kde byl zvolen do zastupitelstva a brněnský magistrát ho nominoval do představenstva teplárny, protože je ekonom,“ dodal. U Faltýnka loni vyšlo najevo, že jeho partnerka pracovala pro České dráhy.

Bratr náměstka pražské primátorky Petra Dolínka (ČSSD) Ondřej sedí v orgánech společností svázaných s firmou Pražská teplárenská, v níž má podíl hlavní město.

„Vystudoval matematicko-fyzikální fakultu, obor finanční a pojistná matematika. Od té doby se věnuje oblasti bankovnictví, hypoték a financování rozvojových projektů. Nebyl do funkcí dosazen rozhodnutím rady města nebo někým, kdo by za nás vykonával práva na valných hromadách,“ hájil v LN bratra náměstek Dolínek.

V Evropě nemyslitelné

Ondračka tvrdí, že politik nemá luxus vysvětlovat okolnosti. „Argument, že nesmíme paušalizovat, neberu. V drtivé většině případů jsou to rodinné malé domů, a to je potřeba změnit. Není to tak, že bychom v Česku neměli dostatek lidí s relevantní praxí a zkušeností. Spíš jde o to, aby ministerstva a radnice měly chuť oslovit tyto lidi,“ podotkl.

Podle něj obvyklá praxe v Evropě je, že politici a jejich příbuzní nepůsobí ve vedení veřejných firem. Navíc upozornil, že dozorčí rady tam nemají tak velké pravomoci jako v Česku a že i odměňování je symbolické. „Ve většině zemí by zpráva, že politikův syn či bratr působí v městské firmě, stála dotyčného politika křeslo, voliči by to vnímali jako nepřiměřený nepotismus. U nás to prochází s velkou lehkostí, zmíní se to, všechno běží vesele dál,“ dodal Ondračka.

Sociolog Jan Herzmann řekl Právu, že nedostatek pozornosti k těmto věcem je dán vnímáním priorit. „Mainstream společnosti má pocit, že problémy jsou někde jinde, než je zaměstnávání příbuzných na ne úplně špičkových místech. Mám takový pocit, že si lidé říkají: je tady tolik svinstva, že tato drobnost nestojí za pozornost,“ podotkl.

Problém je hlavně etický

Podle Herzmanna, když se mluví o korupci, tak lidi nejvíc trápí kmotrovská rovina. „Občanům vadí provázání podnikatelské sféry a politiky a řízení politiků někým v pozadí. Když ale někdo dá úředníkovi pozornost, tolerance lidí vůči tomuto typu úplatku je hodně vysoká. A to neplatí jen o předlistopadové generaci, ale i o té mladé, která minulý režim nezažila,“ uvedl.

Podle politologa Petra Justa zaměstnávání rodinných příslušníků právně problém není. „Eticky by se toho politici vyvarovat měli. Je na místě otázka, zda zákon o střetu zájmů nerozšířit ještě právě o přímé příbuzné a blízké příbuzné, protože v některých případech to opravdu bije do očí,“ dodal.

Politolog Jan Bureš ale upozornil, že nelze diskriminovat lidi jen za to, že jsou příbuzní politiků. „Pokud práci vykonává na základě schopností, znalostí, kvalifikace, pak proti tomu nelze nic namítat. To neznamená, že bychom neměli nedávat pozor, jestli dotyčný nezneužívá svou funkci anebo neslouží něčím zájmům,“ uvedl.

Bureš upozornil, že politik musí počítat, že mu takové chování mohou pak spočítat voliči. „Politik nese riziko, že za to sám bude napadnutelný a ztratí hlasy. Osobně bych se toho vyvaroval,“ uzavřel.