Podle statistiky už v roce 1930 bylo v tehdejším Československu zaznamenáno 40 tisíc případů nesezdaného soužití. V roce 1970 to bylo 58 tisíc a v roce 1991 85 tisíc.

Při sčítání lidu v roce 2001 bylo zaznamenáno 125 tisíc nesezdaných párů. V roce 2011 existovalo v ČR už 234 346 takových faktických manželství. V témže roce bylo přitom uzavřeno jen 45 137 formálních sňatků.

Nejvíce úplných rodin tvořených nesezdaným párem se před čtyřmi lety vyskytovalo ve velkých městech nad 100 tisíc obyvatel (13,9 %) a v Karlovarském kraji (14,6 %). Dále následovaly Praha (14,4 %) a Ústecký kraj (14,2 %).

Nejčastěji bez dětí

„Naopak nejméně jich žilo v nejmenších obcích do 200 obyvatel (8,6 %), podle krajů pak v kraji Vysočina (7,9 %) a na Zlínsku (8,3 %),“ uvádí Český statistický úřad.

Počet svateb se v ČR dlouhodobě stabilizoval na 40 až 50 tisíc ročně, což je zhruba polovina sňatků zaznamenaných v devadesátých letech.

Většina faktických manželství jsou rodiny bez závislých dětí (56,3 procenta). Oboustranně svobodnými partnery je tvořeno 42,1 procenta těchto nesezdaných svazků. Na druhém místě pak jsou svazky oboustranně rozvedených nebo ovdovělých partnerů (26,8 procenta).

Třetí nejčastější zastoupení mají páry tvořené svobodným mužem a rozvedenou nebo ovdovělou ženou (11,8 %), uvádí ve své analýze Iva Kohoutová z Českého statistického úřadu.

Důvodem jsou peníze, kariéra či zklamání

Více než polovinu faktických manželství tvořili lidé ve věku 25 až 39 let (52,1 % mužů a 53,7 % žen).

Faktická manželství jsou diferencována také podle nejvyššího dosaženého vzdělání. „Celkově nejčastěji v nesezdaném manželství žijí lidé s vysokoškolským vzděláním, a to jak muži (6,4 % z celkového počtu vysokoškoláků), tak ženy (7,3 %). Naopak nejméně lidé se základním vzděláním (okolo 3 % u mužů i u žen),“ sdělila Kohoutová.

Důvodů, proč lidé volí tuto formu soužití, je několik. Patří sem snaha o zachování určité míry svobody, touha po kariéře, obava před zodpovědností, ale i strach ze zklamání. I proto velkou část lidí, žijících v neformálním soužití tvoří rozvedení a rozvedené.

„Častým důvodem, proč páry manželství odkládají nebo ho vůbec neplánují, jsou peníze. Nechtějí společně hospodařit a obávají se dluhů partnera,“ říká Jiří Hartmann z advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři.

Žádné závazky za druhého

Zatímco rodinné finance spravuje společně 67 procent manželských párů, u nesezdaných partnerů je to méně než polovina. U manželů není výjimkou ani společný bankovní účet, který naopak v případě párů žijících na hromádce představuje spíše unikum.

Při uzavření manželství vzniká společné jmění manželů, do kterého pak spadá až na výjimky vše, co oba nebo jeden z manželů nabudou. A stejně tak i všechny závazky – například dluhy, které jednomu z manželů nebo oběma mohou vzniknout. U partnerů, kteří spolu žijí ve volném svazku, žádná obdoba společného jmění manželů neexistuje a každý z nich nabývá majetek do svého výlučného vlastnictví.

„Z toho vyplývá, že partneři, kteří nejsou sezdáni, nenesou odpovědnost za závazky toho druhého, jako tomu je u manželů,“ upozorňuje Hartmann.