Zda a jak na propuštěnce noví vychovatelé působí, však nemusí nikdo hlídat. A nebudou-li dělat vůbec nic, žádná sankce jim za to nehrozí.

Když chomutovský soudce Ivan Novák propustil po dvou letech z vězení politika odsouzeného za přijetí 40miliónového úplatku na základě záruky sdružení milovníků motorek Gryphons, vzbudilo to značný rozruch.

Je na uvážení každého soudce, jak je sdružení, které záruku nabízí, důvěryhodné a jakým způsobem může na člověka působitsoudce Ivan Krajdl

Motorkáři by nyní měli s odsouzencem výchovně pracovat po dobu jeho čtyřleté podmínky, na kterou mu byl zbytek trestu změněn.

Záruku může dát každé sdružení

Soudce si o chování propuštěného vězně může průběžně vyžadovat informace, ale také nemusí. A samotným motorkářům, skončí-li jejich převýchova například tím, že se Novák vrátí na dráhu zločinu, nehrozí už vůbec žádný postih.

„Je na obecném uvážení každého soudce, jak je sdružení, které záruku nabízí, důvěryhodné a jakým způsobem může na člověka působit,“ řekl Právu soudce Krajského soudu v Ostravě Ivan Krajdl. „Nabízené záruky se proto nejen přijímají, ale také zhusta odmítají,“ podotkl soudce.

V trestním řádu je totiž okruh organizací, které mohou nabídku na převzetí záruky za odsouzeného podat, velmi široký. Může jít o odborové organizace, organizace zaměstnavatelů, církve či charitativní organizace, ale také „ostatní občanská sdružení“.

Když ale doznají, že na vězně nemohou působit, mohou záruku sami odvolatsoudce Ivan Krajdl

Ta musí soudu k návrhu záruky doložit základní informace, svůj název a zaměření, ale také, jaký mají vztah k osobě pachatele, jak ho hodnotí a jakým způsobem na něj budou na svobodě výchovně působit. „Otázka přijetí záruky je pak v kompetenci soudu, neboť i zde jde o jeho nezávislou rozhodovací činnost,“ sdělila Právu mluvčí ministerstva spravedlnosti Kristina Labohá.

Organizace, která nápravu odsouzence nezvládne, nic neriskuje. „Není tam pro ně žádná sankce. Když ale doznají, že na něj nemohou působit, mohou záruku sami odvolat,“ vysvětlil Krajdl.

Sdružením, které má v přebírání záruk za předčasně propuštěné vězně dvacetiletou praxi, je Spolek Šalamoun. Ten se však na rozdíl od motorkářů věnuje justiční problematice.

Podle jeho člena Zdeňka Jemelíka přebírá záruku za dva až tři odsouzené ročně. Většina návrhů podávaných Šalamounem bývá podle jeho slov přijata, neúspěch je spíše výjimkou.

Některé soudy trvají  na přiznání vězně

Některé soudy podle něj jako podmínku podmínečného propuštění požadují, aby se odsouzený k činu přiznal, a projevil tím lítost. Pokud tvrdí, že je nevinen, z vězení se předčasně nedostane.

„Je přitom objektivně prokázáno, že byly případy, kdy byl někdo zavřený nevinně a nakonec se provalilo, že čin spáchal někdo jiný. Chtít po něm, aby se přiznal k něčemu, co nespáchal, není etické,“ domnívá se Jemelík.

Samotná práce s propuštěným vězněm podle něj spočívá v pravidelném kontaktu, přičemž na problémy prý ještě se Šalamounem nenarazili. S kontrolou své práce ze strany soudce, který záruku přijal, se prý setkávají spíše zřídka. „Velmi nepravidelně, opravdu jen občas, a to ještě bývá spíš probační a mediační služba,“ dodal Jemelík.

Soud se o průběh záruky podle Krajdla zajímat může, ale také nemusí. „Setkal jsem se ale i s přísným soudcem, kterému propuštěný neodepsal na dotaz, kde momentálně pracuje, protože obálku si na poště vůbec nevyzvedl. Poslal ho zpátky do vězení za to, že nespolupracuje se soudem,“ dodal soudce Krajdl.