Pane náměstku, cítíte se jako nejvyšší úředník Sirem Humphreym české politiky?

To v žádném případě. Mou rolí není tahat za nějaké nitky nebo plnit něčí úkoly, ale naplňovat literu zákona a sjednotit často rozdílné přístupy úřadů k výkonu státní správy.

Takže tlak politiků necítíte?

Necítím. Musím s nimi pochopitelně spolupracovat jako v případě jmenování státních tajemníků, kdy musí dojít k dohodě mezi mnou a ministry. A to zatím proběhlo bez problémů.

Hlásí se kvůli služebnímu zákonu víc zájemců o státní správu?

Zatím jsme v počáteční fázi, která se týká nejvyšších úředníků, tedy asi 150 lidí. Pro podstatnou část státních úředníků bude zákon aktuální až od 1. července. Rekrutace na volná místa probíhá, byť podle zákoníku práce, a co mohu sledovat, tak je zájem zhruba stejný jako v minulosti.

Naláká služební zákon kvalitní lidi, jak si to slibují politici?

To ukáže čas. Nelze očekávat, že ihned po 1. červenci budou jak ti stávající, tak i potenciální uchazeči vnímat plně všechny změny, které zákon přináší. Navíc se musí respektovat jiné předpisy, jako zákoník práce v případě odměňování. Vnímám to jako věc, kterou je třeba do budoucna změnit, aby státní služba byla atraktivnější zejména pro ty špičkové odborníky.

Známý s desetiletou zkušeností v bance se zajímal o práci na pražském finančním úřadě. Nabídli mu 17 tisíc hrubého. Překvapí vás, že odmítl?

Nepřekvapí. Je ale třeba mít na paměti, o jak náročnou činnost jde. Agendy státní správy jsou rozděleny do 16 platových tříd a je logické, že některé jsou složitější, a tedy lépe platově hodnocené než agendy, které mají rutinní charakter a nevyžadují speciální vzdělání.

Je na rozhodnutí každého z nás, jestli dá přednost menšímu ocenění, ale větší stabilitě, které zákon do budoucna by měl přinést.

Co říkáte na zprávy, jak si někteří ministři tzv. zabetonovávají v resortech před 1. červencem své známé a straníky bez výběrových řízení, i když je zákon předpokládá?

Vláda ve svém loňském usnesení v souvislosti s náběhem služebního zákona doporučila používat při obsazování volných úřednických míst maximálně výběrová řízení. V řadě případů tomu tak je, jako na vnitru.

Na druhé straně zákoník práce umožňuje obsadit vedoucí posty i bez výběrových řízení (do 30. června 2015). V některých případech toto nastává, zejména na vyšších postech. Je to věc, která mě netěší, ale nemohu do ní v tuto chvíli zasahovat, protože to je v režimu zákoníku práce, nikoli služebního zákona.

Výklad služebního zákona občas provázejí nejasnosti. Kdo je autoritou při jeho interpretaci? Váš úřad, nebo ministerstva?

Je to sekce státní služby, která převzala podstatnou část úkolů, o kterých se v původním návrhu zákona předpokládalo, že je bude vykonávat generální ředitelství. Tedy mnou řízený úřad. Máme tu dva odbory, které pokrývají obsah zákona i z hlediska výkladů jednotlivých ustanovení, metodické pomoci, přípravy služebních předpisů.

Konkrétní potíže se vyskytly např. v resortu zahraničí. Mluvilo se o případech ambasadorek Livie Klausové a Evy Filipi, kterým bylo už více než 70 let, takže podle služebního zákona musí skončit. MZV počítá, že velvyslanec jako vedoucí zaměstnanec bude automaticky překlopen do služebního zákona. Co když si ale vedoucí pracovník, a nemusí to být ambasador, z jakéhokoli důvodu požádá, aby nebyl zařazen do služebního zákona a aby se na něj dál vztahoval zákoník práce, a mohl tak skončit až 30. června 2017?

Nemůže si vybrat, jestli chce zůstat pod zákoníkem práce, nebo pod služebním zákonem. Bude automaticky překlopen do služebního zákona a musí složit služební slib do 31. srpna, jinak mu služební poměr zanikne. Potřebujeme zajistit určitou kontinuitu i chod státní správy, a pro to jsou vedoucí zaměstnanci klíčoví.

Vedoucí zaměstnanci mají jedinou volbu: buď chtějí zůstat ve vedoucí pozici, složí služební slib, později obhájí post ve výběrovém řízení a budou pokračovat, anebo nesloží služební slib a pak jim poměr skončí okamžitě. Pokud velvyslanec nesloží služební slib, anebo překročí věkovou hranici 70 let, tak mu skončí služební poměr ze zákona.

Může se někdo otáčet na tom, že řadoví zaměstnanci mají volbu, ale vedoucí ne, a tudíž to je nepřípustná diskriminace?

V tomto směru nejsou ve stejné rovině. Každý je v jiné pozici a zákon jasně odlišuje nejen pozice, ale i práva a povinnosti.

Není paradoxní, že ministerstvo zahraničí předpokládá, že velvyslanci se automaticky překlopí do služebního zákona jako vedoucí úřadů, ale když se v resortu vybíral státní tajemník, tak se velvyslanci řízení nemohli účastnit, protože nebyli považováni za vedoucí zaměstnance?

Zákon možná omezil okruh potenciálních uchazečů o post státního tajemníka, ale takto byl zákon schválen, a s tím jsme se museli vypořádat. Zkušenosti z implementace ukážou, zda do budoucna bude účelné rozšířit okruh představených, které se budou moci výběrového řízení účastnit, ale v tuto chvíli musíme ctít literu zákona.

Další potíž je, že vedoucí zastupitelských misí jsou jako jediní pracovníci zmiňováni v ústavě. Co když se prezident rozhodne nějakého ambasadora neodvolat, anebo naopak se vláda a Hrad shodnou na nějakém člověku, ale on nesloží úřednickou zkoušku? Je víc ústava, nebo služební zákon?

Je to právní oříšek. V prvním případě by formálně zůstal velvyslancem, ale nebyl by ve služebním poměru a nemohl by vykonávat působnost, která je mu zákonem dána. Neumím si představit situaci, že by formálně zůstal ambasadorem. Bude potřebné, aby MZV domluvilo takový postup, že tato situace nenastane.

V druhém případě bude ústavním procesem jmenován, pak ale musí dodržovat právní předpisy ČR. A pokud předpis říká, že v den svého jmenování by měl složit služební slib a poté úřednickou zkoušku, a on to neudělá, tak přestane být kvalifikován pro výkon pozice.

Do budoucna je řešením, že zahraniční služba bude mít vlastní zákon. Otázka speciálního zákona pro diplomaty už byla nastolena několikrát, ale nikdy to nedospělo do jeho přípravy. Teď služební zákon důrazněji ukazuje, že specifika jsou poměrně velká a některá z nich se budou přes služební zákon obtížně naplňovat.

Jak to bude v případě výběrových řízení na místa v cizině? Podle zákona se nekonají. Kdo tedy bude na MZV rozhodovat, kam který úředník pojede, když se například o post rady v Londýně přihlásí tři čtyři zájemci?

Rozhodne státní tajemník.