Senátoři v zákoně o hmotné nouzi chtějí umožnit, aby si dlouhodobě nezaměstnaní mohli u obce přivydělat alespoň pár korun. Dobrovolně. Jenže senátní návrh změny zákona, který by brigádnickou práci nezaměstnaných pro obce umožnil, už rok leží na stole poslanců. Není ani schvalován, ani zamítán. Zkrátka se jen odkládá.

„Projednáváme to už potřetí,“ konstatoval na posledním jednání Výboru pro sociální politiku Vladislav Vilímec (ODS) poté, co o další odklad požádalo ministerstvo práce a sociálních věcí.

Náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Zuzana Stöcklová tvrdí, že zavedení dobrovolné veřejné služby bude znamenat „významný zásah do státního rozpočtu“ a úředníci musí propočítat jak velký.

Posekají trávu, o něco si přilepší

U některých poslanců a senátorů to vyvolalo rozpaky. Varianty dobrovolné veřejné služby se totiž omílají již rok. Ministerstvo se však do přípravy nehrne – vláda má k návrhu neutrální stanovisko. „Tento institut je ale správný. Umožňuje lidem, kteří jsou odkázání na pomoc státu, aby znovu odstartovali. Je to takový předstupeň. Možnost znovu zřizovat místa veřejné služby by uvítaly obce a Úřad práce,“ uvedla poslankyně Markéta Adamová (TOP 09).

„Cílem je upravit veřejnou službu v souladu s nálezem Ústavního soudu ČR z 27. listopadu 2012 tak, aby mohla být dobrovolně využívána osobami v hmotné nouzi a uchazeči o zaměstnání,“ konstatují senátoři v důvodové zprávě k návrhu.

Podle nich jde o to, aby lidé na dně měli alespoň nějakou možnost přilepšit si svým vlastním přičiněním, když nemohou sehnat práci jinde. Jednalo by se o dvacet hodin za měsíc. A kolik za to? Senátoři nenavrhují pevně stanovenou částku, ale propočet podle aktuálních sazeb životního a existenčního minima.

V návrhu se uvádí, že člověku, který by pracoval pro obec, by se „zvýšila částka na živobytí o 40 procent částky rozdílu mezi životním minimem osoby a existenčním minimem“. Existenční minimum činí 2200 korun měsíčně, životní je o tisíc více. „Veřejná služba každopádně musí mít motivační prvek,“ konstatoval poslanec Miroslav Opálka (KSČM).

Když se chce, tak to jde

V některých obcích ale na liknavé poslance a ministerstvo nečekají, až za rok za dva poskládají změny v zákoně o hmotné nouzi, a práci lidem, kteří dělat chtějí, dají a zaplatí. I když podle jiného zákona, a to o zaměstnanosti.

„S využíváním nezaměstnaných při údržbě zeleně máme dobré zkušenosti. Je to posila pro odbor místního hospodářství, parta osmi až patnácti lidí. Všichni jsou spokojení. Funguje to. I dnes. Občané si to chválí, protože obec prokoukla. Sekají se, prořezávají a uklízejí i okrajové plochy, na které předtím nezbývaly kapacity,“ řekl Právu Petr Herian, zastupitel z pražských Horních Počernic (Šance pro Počernice).

Jak to funguje? Jednoduše. Nezaměstnaní, kteří na údržbě obce pracovat chtějí, dostanou smlouvu na dobu určitou – na jeden rok. Úřad práce na jejich odměny přispívá sedm a půl tisíce korun měsíčně. „My z rozpočtu obce doplácíme dva tisíce do minimální mzdy,“ dodal Herian.

Po uplynutí smlouvy na dobu určitou ale nesmějí nezaměstnaní tři roky dělat totéž. „Když se ale osvědčí a chtějí zůstat, dostanou řádnou pracovní smlouvu a plat hrazený z rozpočtu obce,“ dodal Herian. Restart v praxi. Uzákonění dobrovolné veřejné služby by podle něj možnosti zapojení lidí v nouzi ještě více rozšířilo.