Propadlá střecha, zborcené zdi, z točitého schodiště, které propojuje dvě patra, odpadávají kusy schodů. Na stěnách se místy dochovalo kachlové obložení. Tak dnes vypadá bývalá dětská psychiatrická léčebna.

„Výtah si pamatuju a pokoje byly nahoře. Zbytek už jde těžko poznat. Vzpomínám si akorát na přijímací prostor, jak jsem tu poprvé seděl a čekal, až mě umístí na pokoj,“ vzpomíná při prohlídce zchátralé budovy Roman Szpuk, který v léčebně strávil dva měsíce.

Původně přepychová vila sloužila jako psychiatrie pro malé pacienty od první polovinu roku 1957. Byla přestavěna z dětské léčebny pro nemocné tuberkulózou, která zde fungovala po válce.

LSD, elektrošoky a fyzické tresty

Dnes se ke staré opuštěné budově váže cosi tajemného, což dokresluje i ponurá pověst léčebny. Tu potvrzuje i sám pacient.

„Oni nás tu opravdu bili. Tenkrát to byla asi taková metoda léčby, protože tu byly i hodně těžké případy. Zřejmě si nevěděli rady a používali i fyzické tresty. Nejvíc zlá byla řádová sestra Bonifáca. Venku byl takový velký dřevěný altán s různými vysokými prolézačkami, na které nás sestry nutily lézt, řvaly po nás. Měl jsem to spojené se strašným traumatem. Řval jsem hrůzou a stejně nás nutili,“ vzpomíná Szpuk.

Video

Pacient vzpomíná na pochmurnou atmosféru dětské psychiatrické léčebny

Server urbex.cz uvedl, že počátkem šedesátých let začala v tomto ústavu práce s halucinogeny během psychoterapie. Údajně mělo jít o LSD, které bylo do šedesátých let hojně využíváno například pro zpřístupnění biografické oblasti podvědomí a léčbu duševních chorob.

V souvislosti s léčbou se mluví také o aplikaci elektrošoků. Elektrošoková léčba se souhlasem pacienta je používána i v dnešní době při těžkých depresích. Možnost využití elektrošoků k léčbě dětských pacientů nepřímo potvrdil i Roman Szpuk, který byl v Dubí hospitalizován koncem září roku 1966.

„Ve sklepě jsou velké místnosti s bílými kachlíky, které mi ale zůstávají otazníkem. Mám takovou zasutou vzpomínku, že jsem tam ležel na nějakém lůžku, v ruce jakési gumové hračky a je to spojené s velkou bolestí, vzpomínkou na dost tvrdé vyšetřování. Elektrošoky však nemůžu stoprocentně potvrdit. Ve starých zápiscích od matky jsem našel také záznam, že jsem prošel něčím jako EEG. Co to může být, nevím,“ snaží se upomenout pacient.

Místnost, která mohla sloužit jako ordinace či sál.

Místnost, která mohla sloužit jako ordinace či sál.

FOTO: Novinky

Roman Szpuk se do léčebny dostal kvůli neshodám mezi matkou a otcem. „Byl jsem tu kvůli soudu. Bylo to šest let po rozvodu, kdy se o mě otec začal soudit. Říkal, že mě matka psychicky poškodila výchovou a já jsem tu byl umístěný na léčbu a pozorování. Býval bych tu byl hodně dlouho i na doporučení právě sestry Bonifáci. Přemlouvala matku, abych tu zůstal natrvalo až do první třídy.“

Jak sám pacient říká, nebylo to úplně vaření z čisté vody. Jedním z důvodů umístění byla psychická stránka, ale i hyperaktivita. Každý den užíval léky Meprobamát a Hysteps. Po propuštění z léčebny byl úplně apatický.

Bývalí pacienti nejsou k dohledání

Co se tehdy doopravdy dělo s dětmi během léčby, není dochováno. Desítky dokumentů z archivu po revoluci za nejasných okolností zmizely.

„Byl bych rád, kdyby se ozval ještě někdo z bývalých pacientů, abychom mohli dát vzpomínky dohromady a mohl jsem si je více utřídit,“ dodává Roman Szpuk.

Urbex.cz uvádí, že po roce 1968 byly experimenty s LSD zakázány. Léčebna v Dubí ale dál fungovala. Psychicky nemocné dítě nyní mohl doprovázet jeden z rodičů. Žil s ním nějakou dobu i v léčebně, kde se učil, jak se o dítě doma následně postarat. Pacienti i lékaři léčebnu opustili v roce 1995. Na provoz a rekonstrukci budovy se později nesehnaly peníze.

Léčebna dříve bývala Lesním zámečkem. Její historie se píše od roku 1865, kdy byla údajně reprezentativní budovou továrníka Antona Tschinkela. Ten v Dubí vybudoval továrnu na siderolit a porcelán. Později však zkrachoval a jeho majetek upadl do konkurzu.