"Byl to nejkrásnější a nejšťastnější den v mém politickém životě," prohlásil Genscher při setkání s bývalými uprchlíky, kteří podle něj "psali dějiny". "Moci jim říct, vaše cesta je volná, je pro mě nezapomenutelné," dodal.

Při setkání s novináři přitom přiznal, že dnes již slavná věta, kterou jim to oznamoval a jejíž konec zanikl pod explozí jásotu přítomných, vznikla zcela spontánně. "Cestou letadlem z Bonnu mě ani nic lepšího nenapadlo," poznamenal Genscher, kterého pamětníci tehdejších událostí dnes opět vítali potleskem vestoje a při promítání dobových záběrů někteří z nich uronili slzu.

Kromě minulosti se Genscher vyjádřil i k aktuálnímu dění na Ukrajině. V letech 1989-1990 prý považoval studenou válku za skončenou a tím za skončené i rozdělení Evropy. "Dnes mám pocit, že i na Západě jsou lidé, kteří se nedomnívají, že toto rozdělení skončilo, ale jen se posunulo ze střední Evropy na východ. To jsou chybné úvahy," soudí německý politický veterán. Přivítal by, kdyby si klíčoví západní politici vzpomenuli na své závazky z minulosti a vytvořili bezpečnostně-politické podmínky v Evropě přijatelné pro všechny strany.

Na ambasádu přijelo více než sto tehdejších uprchlíků

Současný šéf německé diplomacie Steinmeier vyjádřil radost z toho, že si po 25 letech na ambasádu našla cestu více než stovka tehdejších uprchlíků i dobrovolníci, kteří jim na přeplněném velvyslanectví pomáhali. "Zahrada je dnes v úplně jiném stavu než tenkrát. Tehdy tu všude byly stany, přístřešky a matrace a na konci stany už vůbec nestačily," zavzpomínal na konec září 1989.

Lubomír Zaorálek naopak vyjádřil lítost nad tím, že tehdejší Československo neudělalo víc pro uprchlíky z NDR. "Ocenil bych proto některé občany, kteří tady individuálně pomáhali. To jsou příklady toho, že nám to nebylo jedno," připomněl český ministr zahraničí Pražany, kteří lidem na velvyslanectví nosili oblečení, přikrývky nebo jídlo.

Tuto solidaritu na vlastní kůži poznal i Gunther Raecke, který na západoněmeckou ambasádu v Praze přijel v srpnu 1989 s manželkou a dovnitř se jako mnoho dalších dostal v noci přes plot. Tehdy tam bylo asi 170 lidí, o měsíc později už zhruba 4000. S sebou si po 25 letech přivezl údajně poslední existující vlajku ze stanu Červeného kříže, který se o uprchlíky staral.

Hans-Dietrich Genscher na balkóně německého velvyslanectví v Praze

Hans-Dietrich Genscher na balkóně německého velvyslanectví v Praze

FOTO: Vít Šimánek, ČTK

"Jelikož jsme tehdy byli mezi posledními, kteří se dostali ven, tak jsem si ji od těch pár zbývajících nechal podepsat. A vždycky, když sem přijíždím na výročí a potkám nové lidi z tehdejší doby, tak si ji dávám podepsat," pochlubil se historickým exemplářem, na němž se skví i originální podpis od Václava Havla.

Stejně jako Genscher si tento devětašedesátiletý rodák z Magdeburku 30. září 1989 na ambasádě odbyl své malé historické vystoupení. "Stál jsem u železné brány, a když Genscher začal mluvit, nikdo nic neslyšel. Tak jsem hrozně nahlas zakřičel 'Ticho!', což se dostalo i na filmový záznam. Nedokázal jsem pochopit, že se lidi nebyli schopní ztišit, aby slyšeli, co pan Genscher říká," popsal svůj miniaturní zápis do dějin.