Nejedná se však o úplné posvěcení současné praxe, kterou ochránci soukromí kritizují. Soud zdůraznil, že se vyjádřil pouze ke konkrétnímu případu a v jiných kauzách se může hodnocení lišit.

Soudci nezpochybnili, že sběr, uchování a zpracování profilu DNA je zásahem do práv konkrétních lidí. Je však toho názoru, že pravomocně odsouzení pachatelé úmyslných trestných činů, kteří vědomě a cíleně porušili právo, mají nižší stupeň ochrany soukromí a osobních údajů než ti, kteří se ničeho protiprávního nedopustili.

Pokud má prý policie účinně předcházet trestné činnosti a vyšetřovat ji, tak podobnou databázi potřebuje, rozhodl soud.

Opakovaná kritika

Úřad pro ochranu osobních údajů se k policejní praxi opakovaně kriticky vyjadřuje. Ochránci soukromí trvají na tom, že citlivé osobní údaje v podobě DNA lze zpracovávat a uchovávat pouze tehdy, je-li to s ohledem na povahu trestného činu nezbytné pro plnění úkolů policie v souvislosti s trestním řízením. Nezbytnost spojují se závažnými trestnými činy ohrožujícími život, zdraví nebo bezpečnost osob.

V kauze, kterou řešil NSS, šlo o DNA muže, který dostal šest let vězení za daňové prohřešky. Za zpracování jeho údajů v Národní databázi DNA dostalo vnitro od úřadu pokutu 35 tisíc korun. Správní úsek Městského soudu v Praze však případ loni vrátil ochráncům soukromí se vzkazem, že policie postupovala řádně. Tento verdikt nyní potvrdil NSS.

Situace je však po právní stránce složitější. V paralelním soudním sporu tentýž muž po odpykání trestu požádal o vymazání svých údajů z Národní databáze DNA. Městský soud v Praze mu vyhověl s vysvětlením, že natolik závažnou agendu, jako je sběr a uchovávání DNA, nemůže upravovat pouhý pokyn policejního prezidenta. Průlomové rozhodnutí však podle systému InfoSoud není pravomocné, od loňského jara se jím zabývá odvolací instance, tedy Vrchní soud v Praze.